Vzdělání či moudrost?

     Rád bych se v následujících řádcích zamyslel nad naším vzdělávacím systémem, neboť se domnívám, že hluboko zaostává za svými možnostmi. Ačkoliv jsem v něm byl vzděláván sedmnáct let, odpovědi na základní lidské otázky, týkající se podstaty bytí, jsem nedostal. Co je vlastně posláním vzdělávacího systému? Co by nám měl dát, aby pro nás byl opravdu maximálním přínosem?

     Podíváme-li se na systém výuky podrobněji zjistíme, že změny, které proběhly od roku 1989, byly v podstatě jen kosmetické. Podstata zůstala bohužel stejná. Zaměření našeho vzdělávání je pouze jednosměrné. Musíme bohužel konstatovat, že se orientace našeho vzdělání výrazně neliší od "vyspělých" zemí.

     Rád bych nastínil možnosti rozvoje osobnosti, o kterých se zatím příliš neuvažuje.

    Domnívám se, že by bylo vhodné vzdělávání rozdělit do dvou částí. První bych nazval rozvojem mentálních schopností a druhou rozvojem duchovním. Klasické školství se zabývá pouze mentálními schopnostmi jedince a to ještě dle mého názoru velice nevyváženě. Duchovní rozvoj je vzdělávacím systémem opomíjen úplně, těžko říci, zda úmyslně či spíše pro duchovní nevyspělost lidí, kteří o našem školství rozhodují. Duchovní vyspělost společnosti je přitom faktorem, který se promítá v celkovém stavu nejen každé jednotlivé země, ale i celé lidské civilizace. Podívejme se na zmiňované části vzdělávání blíže.
 
    Rozvoj mentálních schopností
 
    Do této oblasti bych zařadil především znalosti, schopnost přemýšlet a práci s myslí. Dá se říci, že naše školství uznává pouze množství znalostí, které se podaří do žáků a studentů "nadupat". Celý systém je postavený na šprtání se rádoby nejlepších informací. Pochopitelně se jedná pouze o ty informace, které nejsou v rozporu s hlavním názorovým proudem. Tyto informace jsou ovšem velice neúplné a nedokonalé. Je to dáno tím, že většina z nich pochází z vědy či sociálního života lidí. Věda se vyvíjí rychlými kroky kupředu, a tudíž dnešní znalosti už možná budou brzy nedostatečné nebo třeba i vyvrácené.

    Informace, týkající se sociálního života lidí, vždy podléhají subjektivnímu zkreslení politického uspořádání dané doby. Nemusíme si snad ani připomínat, jak se mění výklad historie podle toho, zda je u moci strana komunistická, prozápadně orientovaná nebo třeba katolická církev. A tak bych mohl o nedostatcích předkládaných informací pokračovat. Nechci ovšem významnou roli těchto informací snižovat, spíše chci ukázat na jejich úskalí.

    Schopnost přemýšlet dnešní školství příliš nepodporuje. U žáků je samostatné uvažování nežádoucí. Setkáváme se pouze s přístupem, že co řekne kantor, to je svaté. Představa, že by kantor předložil žákům informace a vedl je k tomu, aby si je sami vyhodnotili, udělali si na ně názor, je zatím pouze utopií. Ve školních osnovách můžeme najít pouze pár předmětů, které přemýšlení rozvíjí, i ty jsou však spíše omezovány. Jak jinak si vyložit snahy o omezení matematiky u maturitních zkoušek? Vždyť právě matematika nás učí logice, rozvíjí naši inteligenci. Argumenty, že v dnešní době počítačů, kalkulaček a jiné techniky nepotřebujeme matematiku do detailů ovládat, neobstojí. Proč bychom se potom měli učit biologii či historii, když na každém rohu si můžeme koupit encyklopedii, či si potřebné informace prostě najít na internetu?
    O tom, že je náš mozek využíván jen ve zlomku svých schopností, už bylo řečeno mnoho. Přesto pro změnu tohoto stavu nebylo nic učiněno. Světlou výjimkou jsou školy a směry, které se snaží více pracovat s lidskou myslí. Ty však nejsou oficiálně uznávány a studenti se jim musí věnovat mimo školní lavice.
 
    Duchovní rozvoj
 
    Do této sféry bych zahrnul schopnosti, umožňující napojit se na universální zdroj informací nebo podstatu děje, intuici či systém hodnot. Nejedná se tedy o vědomosti, nýbrž o prožitek. Můžeme říci, že tato oblast je velice úzce spjatá s etickou vyspělostí jedince. Zatímco u mentálních schopností není žádná vazba na etiku, u duchovního rozvoje se jedná o úzkou propojenost. Bez etiky nelze dosahovat přirozeného rozvoje duchovních schopností.

    Řekl bych, že schopnost naladění se na univerzální zdroj informací se někdy může prolínat se schopností přemýšlet, aniž bychom si přesně uvědomili hranici. O co se vlastně jedná? Vše, co tu existuje nyní, existovalo vždy. Je naivní se domnívat, že jsme vymysleli něco nového. Postupně pouze objevujeme zákony přírody a zdokonalujeme se v možnostech jejich využití.

    Všechny informace o světě kolem nás existují v universálním zdroji. Stačí se na tyto informace naladit a přijmout je. Vždyť kolik převratných vynálezů vzniklo zcela "náhodnou" myšlenkou. Kolikrát každý z nás objevil řešení problémů při relaxaci či spánku, kdy jsme uvolněni a oproštěni od šumu okolí a můžeme lépe vnímat informace. Právě v těchto chvilkách, jsme schopni informace přijímat. Hledáte-li odpověď na otázku, která vás trápí, zkuste si najít chvilku ticha, kdy se uvolníte, vyprázdníte si hlavu, třeba si i zameditujete a poté možná přijde odpověď sama. To je přitom první krok. Pokud bychom se s touto oblastí naučili vědomě pracovat a využívat ji, otevřely by se nám obrovské možnosti osobního pokroku.

    Další možností získání cenných informací může být i promítnutí svého vědomí do hmoty, kterou jsme obklopeni, či do dějů, jenž probíhají kolem nás.
    Intuice je v dnešní době zcela ignorována. Je veliká škoda, že se nerozvíjí zvláště u malých dětí, které mají pro ni veliké předpoklady. Jak jsou postupně vtahovány do našeho materiálního světa, ztrácí tyto přirozené schopnosti.

    Systém hodnot je kapitolou samou o sobě. Domnívám se, že snad nikdo nepochybuje o tom, jak se hodnoty jednotlivých jedinců podílí na formování celé společnosti. Přestože se většina moderních civilizací oficiálně hlásí k ušlechtilým ideálům, v běžném životě společnost každodenně učí jedince, že pouze draví a materiálně zaměření mohou být úspěšní. Naopak ti poctiví a dobrosrdeční se prosazují spíše výjimečně. A tak se nelze divit, že při dnešní vyspělé technice a spotřebním bohatství necháváme miliony lidí ve světě umírat hlady, ničíme vlastní planetu či válčíme z nesmyslných důvodů. Proto musíme o autentičnosti etiky v našem světě silně pochybovat.

    Vedení dětí k ušlechtilým myšlenkám a hodnotám by přitom mohlo změnit svět k lepšímu již během několika generací. Otázkou zůstává, jestli je to ovšem přijatelné pro většinu světové populace. Představme si, že by mladí lidé přestali být materiálně orientováni; pochopili by, že v podstatě už máme vše, co potřebujeme ke spokojenému životu a objevili by štěstí v pouhé existenci. Znamenalo by to kolaps všech světových ekonomik. Ve fungování lidské společnosti by nezůstal kámen na kameni. A tak jsme dále svědky toho, jak naše společnost vychovává sobě podobné jedince, kteří nebudou mít zájem současnou situaci měnit. Znepříjemňujeme přitom život všem, kteří se od stanoveného vzorce chování odlišují.

    Těžko vybrat nejdůležitější aspekt rozvoje lidského intelektu. Řekl bych, že všechny zmíněné aspekty by měly být v rovnováze a postupně nás vést k dosažení moudrosti. To by měl být náš hlavní cíl. Je ovšem pošetilé domnívat se, že by toho mohl dosáhnout sebelepší vzdělávací systém. Moudrost je výsledkem velice dlouhé cesty, plné životních radostí, utrpení a bolesti. Nemluvě o pochopení příčin a důsledků, tedy zkušeností, na jejichž získání je potřeba mnoha lidských životů. Vzdělání nám ovšem může tuto cestu zjednodušit a zkrátit; muselo by ovšem projít reformou a změnit se zcela od základů. Toho se od dnešních státních představitelů však stěží dočkáme. Možná i proto, že lidé, kteří k tomuto poznání již dospěli, necítí potřebu zastávat důležité a rozhodující funkce.
 
    Existují i jiné možnosti výuky, jako například mystické předávání zkušeností, kdy je veškeré poznání předáno během několika málo okamžiků. Tyto metody ovšem nejsou všeobecně známé, a proto nejsou pro většinu z nás dosažitelné.
 
    Co vlastně můžeme s danou situací dělat? Jen těžko lze očekávat v brzké době změnu v našem školství a tak nám nezbývá nic jiného, než vzít iniciativu do vlastních rukou. Cílenou prací lze i během velice krátkého období dosáhnout pozoruhodných změn v osobnosti člověka. Měli bychom být ale velice opatrní a řídit se nejen rozumem ale i srdcem, neboť v dnešní džungli duchovního byznysu můžeme být, byť ve jménu těch nejušlechtilejších myšlenek, velice lehce svedeni na špatnou cestu. Mohu-li vyjádřit své doporučení, správná cesta je ta, kdy svou osobní svobodu člověk hledá sám v sobě. Cesty, jenž vedou k jakékoliv nesvobodě nás svádí špatným směrem a dřív nebo později za svoje činy budeme muset nést důsledky.

                                                                                                                                                                                                            RS - 8.2005