Co mi ŘKM dala a vzala

 

 

    Všechno začalo hledáním způsobu, jak se zbavit fyzických problémů, které byly velice nepříjemné a omezující v mém každodenním životě. Už předtím jsem se snažil své neduhy alternativními metodami nejen léčit, ale i hledat. Snahou o hlubší poznání celé problematiky se snažím dosáhnout svého dalšího osobního rozvoje. Postupně jsem prošel kurzy meditace, reiki, Silvovy metody. Vyzkoušel jsem také holotropní dýchání a metodu one-brain. Každá z těchto metod mne něčím obohatila a rozšířila můj rozhled. Ani jedna mi však nedokázala zcela vyřešit problémy a plně odpovědět na moje otázky. Cítil jsem, že nic z toho všeho není pravou cestou pro mne, alespoň v tuto dobu.
    Tak jsem se v roce 1999 poprvé setkal s Řízenou kauzální meditací (ŘKM). Zpočátku jsem ji nevnímal jako zdroj poznání, nýbrž pouze jako léčebnou metodu. Až postupem času jsem si uvědomil, že k odstranění potíží je nutné poznat lépe sama sebe a zákonitosti života jako celku. Čím více jsem prostřednictvím prožitků poznával, jak se ve skutečnosti věci mají, tím více jsem začal měnit pohled nejen sám na sebe ale i na okolní svět. Začal jsem se tak měnit; a měním se neustále.
Jsem si přitom vědom, že tyto změny jsou správné, že jsou jedním z hlavních důvodů pro to, proč jsme na světě. Že to je hlavní důvod proč jsme tu.
 
    Mám-li zdůraznit co mi ŘKM dala, zcela jistě se musím zmínit především o pocitu uspokojení z permanentní práce na sobě samém. Pociťuji totiž, jak se neustále vyvíjím. Z počátku jsem především usiloval o odstranění fyzických potíží a všeho, co mě negativně spojuje s minulostí. Prvotně jsem se především chtěl zbavit břemen, jež mi brání být svobodným člověkem.
    První čtyři roky jsem pracoval pouze na somatických problémech. Sypaly se na mne jeden za druhým. Nevěděl jsem, na čem pracovat dřív. Jakoby mé tělo mělo pocit, že si může ulevit od svých neduhů, a tak mi předkládalo stále další a další problémy. Potom nastal zvrat. Najednou došlo k posunu od tělesných k psychickým a duchovním tématům. Vytratila se i moje dravost a touha rvát se se svými vlastními nešvary. Některé mé somatiky se zlepšily, některé mi zůstaly, už ale tolik nepřekáží. Vše má najednou mnohem volnější průběh a není to tak násilné. Na začátku jsem podstupoval velký vnitřní boj, kdy jsem se rval s tím, co jsem považoval za nežádoucí. Dnes má vše najednou jinou hodnotu.
    Vždy jsem býval velice soutěživý typ. Realizoval jsem se především ve sportu. I dnes ho mám rád, ale spíše jako zábavu, odreagování a pobavení se. Dříve jsem si tak dokazoval své schopnosti, toužil jsem být lepší než ostatní. Dnes už pro mne není podstatné, na jaké úrovni sportuji. Ovšem musím přiznat, že tento vývoj je přirozený a souvisí bezpochyby také s věkem.
    K výrazné změně došlo také v jiné oblasti. Mnohem méně usiluji o materiální zabezpečení. Ne že by to pro mě bylo dříve nejdůležitější v životě, ale viděl jsem v tom něco jako prostředek obrany - vytvoření si zázemí, abych nebyl ohrožen. Dnes sice stále o zajištění stojím, ovšem pouze tak, abych mohl v klidu a bezstarosti žít. Peníze jsou pro mne prostředkem, nikoliv cílem. Pohled na balík peněz mne dnes nechává naprosto klidným, vždyť se jedná jen o "papírky". Je to pouze něco jako vstupenka. Důležitá je hodnota představení, či sportovního utkání, ovšem lístek na něj je pouze obyčejným bezcenným papírem. Stejně tak to je i s penězi. Samy o sobě neznamenají nic, hodnotu mají pouze pokud je vhodně využijeme.
    ŘKM mi zcela jistě dala větší klid a vyrovnanost. Pomohla mi od spousty fyzických a psychických problémů. Navíc jsem pochopil, že některé problémy v podstatě nejsou ani důležité. Podstatné je to, co se nám tyto problémy snaží říci. Pokud to poznáme a pochopíme, problémy zmizí a když nezmizí, tak už je jako problémy nevnímáme.
    ŘKM mi také dala zcela nový pohled na svět. Přestal jsem události v okolí vnímat jako náhody, neštěstí či štěstí, jež někoho potkalo. Vše vnímám jako něco, co probíhá tak, jak to probíhat má. Nic není náhoda, vše se děje lidem tak, jak je to pro ně dobré, jak si to "vytvořili či vysloužili". Dnes svět vnímám mnohem více s nadhledem. Dění pozoruji mnohem více bez emocí, neboť k nim není důvod. Nikdo totiž není "nevinnou obětí", každý se dostal tam, kde je pouze sám. Neznamená to bezcitnost, nikoho neodsuzuji (nebo spíše se o to snažím). Pokud můžu pomohu, neboť tím nemohu narušit jeho plán, pouze tím vyjadřuji, čím jsem já. I kdyby má pomoc vedla jenom k uvědomění si chyby, stojí to za pokus.
     Respektuji ovšem právo každého na svobodné rozhodnutí. Každý má právo i na utrpení a bolest. Zatímco dříve jsem se snažil měnit svět dle svých představ, dnes se raději zaměřuji na změnu sebe sama. Druhým se snažím pouze nabídnout, co považuji za správné, ale volbu se snažím nechat na nich a respektovat ji. To je možná jedna z mých nejvýznamnějších změn.
 
    ŘKM mi však též některé věci vzala. A to především iluzi, že mohu mít něco zadarmo. Vše si musím odpracovat. Ať už se jedná o materiálno, vlastní fyzické a psychické problémy či duchovní růst. Zákony universa jsou neúplatné, ale také spravedlivé. Dokáži cokoliv, musím to však dokázat vlastní poctivou prací. Neexistuje nic, co by mi bylo prominuto. Vše se mi vrátí zpět.
    ŘKM mi sebrala i právo na lenost. Těžko bych se vyrovnal s pocitem, že nic se sebou nedělám. Pracovat na sobě cítím jako povinnost. Jinak bych považoval čas strávený zde na zemi za ztracený a promrhaný.
 
    I když nejsem dnes fyzicky zcela bez problémů, hlavní úkoly vidím někde jinde. Vnímám se jako člověk, procházející obrovskou obměnou. Dalo by se to nazvat i jako "krize osobnosti". Možná to zní špatně, ale je to tak. Je to dáno tím, že si uvědomuji pomíjivost věcí, o něž jsem dříve převážně usiloval. Marně hledám smysl v činnostech, na které jsem se dříve zaměřoval. Cítím, že chci něco víc, ovšem stále si nepřipadám tak silný, abych opustil to, po čem jsem tolik toužil, a tak silný, abych zvládl a unesl něco "ušlechtilejšího". Nevím, jestli jsem na to dost zralý. Stručně řečeno - něco končí a já s nejistotou (hlavně v sebe sama) a s obavami očekávám, co přijde dál.
 
    Poměrně silnou nerovnováhu vidím ve způsobu svého života. Žiji poměrně hekticky. Nedokáži najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Je to nejspíš proto, že se neustále upínám na jakési budoucí úkoly, které mi dodávají smysl, cíl, hnací sílu. Asi se orientuji i na budoucnost jako celek. Nedokáži se tak radovat ze současnosti, prožívat vše naplno právě dnes. Prostě vychutnávat současnost a samotné bytí. Vlastní zlepšení právě v této oblasti řadím mezi své nejbližší úkoly.
 
     A jak vlastně vnímám ŘKM? Domnívám se, že má v sobě ohromnou hodnotu. Důležité je, že nikomu nic nevnucuje. Je založena na svobodné vůli každého jedince. Snaží se pomáhat lidem v poznávání sebe sama. Neboť vše, co potřebujeme znát najdeme ve svých srdcích. Pomáhá lidem pochopit své vlastní omyly a ukázat jim jejich osobní cestu. Přitom vždy a u každého respektuje právo na jeho vlastní rozhodnutí. Tato metoda také za nikoho nic nevyřeší. Každý na sobě musí pracovat sám. Co si nadrobil, to si také sám musí odpracovat.
    Rozhodně se nedomnívám, že by se jednalo o dokonalou a jedinou možnou metodu. Jde nicméně ale o metodu, jež má hodně co nabídnout a může velice obohatit ty, co přijdou s upřímnou touhou na sobě pracovat a převzít za sebe odpovědnost.  

RS - 28.11.2004