Ovládání lidské psychiky

     

 

    V loňském roce byly odtajněny některé dokumenty CIA. Jedná se o dokumenty do osmdesátých let minulého století, které již nepodléhají ochranné lhůtě a mohou být tedy odtajněny. Domnívám se, že tyto dokumenty si zaslouží naši bližší pozornost, neboť informují o výzkumech a pokusech směřujících k manipulaci lidskou myslí. K omezení naší svobody, jakožto práva rozhodovat sám o sobě dle vlastního přesvědčení a vůle.

    V následujících řádcích, které se opírají o článek „The secrets of mind control“ uveřejněný na stránkách www.wanttoknow.info, se pokusím o stručné shrnutí toho nejdůležitějšího, co 18 000 stránek odtajněných dokumentů CIA obsahuje. Nutno poznamenat, že dokumenty byly někdy částečně, někdy zcela zničeny. Důvodem této selekce byla snaha o vyhnutí se skandálům.

    K čemu tyto výzkumy směřující k ovládání lidské psychiky sloužily? A kdo má zájem ovládat mysl druhých?

    Je nutné si uvědomit, že o celé CIA a tudíž i o její činnosti rozhodují politické špičky, jež zastávají nejvýznamnější pozice. Jednalo se tedy zcela bezpochyby o politické objednávky nejvýše postavených politiků, jejichž funkce každé volební období závisí na rozhodnutí voličů. A co kdyby bylo možné rozhodování občanů ovlivnit ve prospěch daných politiků usilujících o zachování či vylepšení svého postavení? Nebo otupit výpady svých protivníků, či využít zmanipulované podpory veřejnosti k osobním účelům? To jsou pro někoho jistě velice zajímavé a lákavé myšlenky. Tak bychom mohli pokračovat. Možnost ovlivňování lidské mysli skýtá tisíce možností využití. 

    Výzkumy psychiky za účelem její manipulace probíhají již od dvacátých let minulého století. Mezi nejstarší experimenty patří výzkumy hypnózy. Běžně je uváděno, že nelze přinutit zhypnotizovaného jedince jednat proti své vůli. Pokusy CIA však přinesly pádné důkazy o tom, jak se zhypnotizovaný člověk stává lehce ovladatelným, na slovo poslušným robotem. Bylo zjištěno, že zhypnotizovaný objekt splní jakýkoliv příkaz, byť by odporoval jeho nejhlubšímu přesvědčení (včetně např. vraždy), aniž by si po pominutí tohoto stavu cokoliv pamatoval. Není problémem rozdvojit u člověka osobnost a aktivovat jednu či druhou část i na dálku, např. pouhým zazvoněním telefonu či jiným signálem. Dále bylo zjištěno, že je možné zhypnotizovat osoby i proti jejich vůli či naprogramovat pozdější chování člověka za bdělého stavu. Protože je tento rozpor mezi oficiálním tvrzením a skutečností tak markantní, stojí jistě za to se zamyslet, proč není veřejnost pravdivě informována. Není opravdu možné, že je této metody zneužíváno? Je nutné zdůraznit, že ačkoliv je to na veřejnosti tabu, hypnóza je podobně jako elektrické šoky často používána při léčbě řady psychických poruch. Měli bychom se tedy hlouběji zamyslet nad otázkou etiky využívání této metody v moderní psychiatrii a nejen v ní.

    V šedesátých a sedmdesátých letech byly velice rozšířené pokusy s LSD a jinými psychotropními látkami. Pokusy byly často prováděny potají na pacientech psychiatrických léčeben či vězních, výjimkou nebyly ani experimenty na dětech.    

    Z dalších pokusů s podobným zaměřením, které probíhaly i v jiných částech světa, můžeme zmínit pokusy s uměle navozeným dlouhým spánkem, pozorování vlivu izolace jedince na jeho psychiku či experimenty s elektrickým proudem, který vpuštěn do mozku pokusných osob dokázal zcela vymazat paměť od narození až do okamžiku pokusů.

    Samotnou kapitolou jsou výzkumy takzvaných „neusmrcujících zbraní“. Na rozdíl od hypnózy či jiných podobných metod v sobě skrývají možnost daleko masovějšího použití. Mohou nabývat nejrůznějšího charakteru. Většinou jsou založeny na šíření energie. Příkladem jsou generátory šířící nízkofrekvenční zvukové vlnění vyvolávající  nevolnost, bolesti břicha či zvracení. Jsou i takové, které mohou zcela narušit funkci lidských orgánů. Existují podezření, že právě tyto zbraně byly použity při mírových protestech v Británii v roce 1985. Mnoho žen při těchto shromážděních náhle procházelo nezvyklými zdravotními problémy, od silného bolení hlavy, přes mátožnost, až po silné menstruační krvácení, částečné paralyzování, či problémy s řečí. Časopis Electronics Today následně zveřejnil zprávu, že v daných okamžicích byla naměřena některými citlivými přístroji v daném prostoru výrazná vlnění.

    Zatímco předností těchto metod je široké pole působení, nevýhodou je bezpochyby neadresnost. V tomto směru jsou dále takzvané elektronické implantáty. Jedná se o malé čipy, které lze velice snadno vpravit krátkou jehlou i bez anestézie do potřebných částí mozku objektu. Ty jsou pak schopny přijímat a vysílat krátkovlnné rádiové signály a tudíž umožnit ovlivňování mozkové činnosti na dálku. Není problémem tyto implantáty později opět jehlou přesunout do jiné části mozku. Ovlivňované aspekty lidského chování potom závisí na konkrétním centru mozku. V této oblasti proběhly pokusy se zvířaty s mimořádnými výsledky, při nichž bylo dosaženo kompletního ovládání pohybových orgánů opic. Tyto experimenty byly prováděny i na lidech, včetně dětí. Pouhým vysláním signálu docházelo ke změně pocitů a emocí. Výjimkou nebyla ani totální ztráta sexuální identity.

    V roce 1974 byl vyvinut počítačový systém schopný zachycovat mozkové vlny a porovnávat je s existující databází, což v podstatě umožňuje číst lidské myšlenky. Tím se ovšem výzkumné týmy neuspokojily a začaly zkoumat možnost klonování mozkových vln, které by mohly být šířeny, a tím zpětně ovlivňovat mozkovou činnost jedince a následně jeho samotného. 

    Tento výčet pokusů a výzkumů ovlivňování lidské mysli není zdaleka úplný, jedná se spíše o názorné a varovné příklady. Je jisté, že obdobné pokusy s psychikou probíhaly po celém světě a nebyly pouze doménou CIA. Je nutné vzít v úvahu, že spousta dokumentů nebyla zachována, nebo je zatím stále utajována. Je velice naivní se domnívat, že by tyto kontinuální výzkumy byly ukončeny a v současnosti již neprobíhaly. S rostoucí technickou i vědomostní základnou budou výzkumy nejspíš v oblasti manipulace lidského chování mnohem dále, než si dokážeme připustit v těch nejhrůznějších představách.  

    Pokud si chceme zachovat osobní svobodu, je nezbytné, abychom věnovali této problematice náležitou pozornost. Na druhé straně je naivní se domnívat, že bychom byli schopni výsledky těchto výzkumů eliminovat. Měli bychom se tak především věnovat sami sobě, svému osobnímu rozvoji. Neboť na čím vyšší úrovni jedinec je, tím obtížnější lze ovlivňovat jeho chování. Naopak on je tím více schopen vnímat, co se kolem něj děje a zpozorovat jakékoliv vnější působení na jeho osobu. Řešení tedy spočívá především v osobním vývoji. Jen tak budeme moci upevňovat a rozvíjet svobodu jedince a společnosti jako celku.

 

RS - 30.3.2004