Novoroční zamyšlení

   

 

     Vánoční období není jenom časem shonu, úklidu, pečení a shánění dárků, ale i obdobím, kdy mizí naše materiální obrany a stáváme se citlivějšími a přístupnějšími veškeré dobročinnosti. Kromě spousty reklam nabádajících nás k přehnaným nákupům, nejlépe na úkor naší budoucnosti, se velmi často setkáme i se žádostmi o dobročinnost. Už jsme si tak nějak zvykli na to, že to patří k věci a k období svátků. Navíc je přece šlechetné pomoci bližnímu svému. Vzhledem k tomu, že se tak děje pravidelně a s narůstající měrou, pocítil jsem potřebu zamyslet se nad touto oblastí poněkud hlouběji. Podívejme se tedy na uvedenou problematiku bez běžného sentimentu.
 
    Předně tedy s jakými požadavky jsem se v nedávném období setkal. Nejdříve to byli Greenpeace, kteří se prostřednictvím dopisu dovolávali finanční podpory pro provádění testů a pomoci obětem postižených povodněmi, zejména ve vztahu ke Spolaně Neratovice. Bylo to sice trochu s odstupem, ale předvánoční období bylo jistě pro tyto požadavky to nejvhodnější. Co na tom, že uvedený problém nespadl společně s vodou jen tak z nebe, ale stojí za ním zcela konkrétní viníci se zisky pro nás nepředstavitelnými, které realizovali mimo jiné právě na úkor oněch postižených. Přiložená složenka a odvolávka, že moji adresu získali ze Zlatých stránek, byly dostatečně výmluvné a legitimní. Stejným, tedy poštovním a zcela profesionální způsobem jsem byl osloven ještě Fondem ohrožených dětí, jehož žádost byla aktuálně umocněna právě probíhajícími televizními pořady o týrání dětí v naší republice. Tato žádost byla působivě doplněna jedním výtiskem Zpravodaje, který byl plný průzkumů a argumentů ukazujících na neutěšený stav v této oblasti. Jak by bylo možné tuto žádost odmítnout, když se jedná o trýzněné děti. Zejména pokud se podle všeho naše společnost a právní systém k této problematice chová zcela netečně. Jako přes kopírák, pouze v modré barvě a s fotografiemi apatických a podvyživených černoušků z Angoly, byla žádost s přiloženou složenkou od Českého výboru pro Unicef. I když se jednalo o velmi vzdálenou tragédii, přiložené texty se mi zdály být nejpůsobivější. Co na tom, že místní vláda a zainteresované velmoci, které nám jsou většinou dávány za vzor spravedlnosti a humánnosti, tuto situaci přímo zapříčinily. Soucitní lidé jsou přece od toho, aby pomohli zachránit dětské životy, které pak bude později možno smysluplně a výhodně obětovat za něčí mocenské zájmy. Dalším již tradičním folklórem byl v této oblasti cyklus adventních koncertů zprostředkovávaných naší televizí. Zveřejňování jmen dárců a průběžné sledování nárůstu vybrané sumy je také velmi působivé a zveřejněným dárcům tato publicita jistě dokáže jejich EGO náležitě pohladit. V citlivějších jedincích, kteří se do této hry nezapojí, pak musí jistě vyvolat pocit patřičné méněcennosti. Při pochůzkách městem jsem se jako každoročně setkal s výběrčími Armády spásy a s jejich nezbytným zvonečky a kotlíky. Člověk podupávající celý den v mrazivém počasí, aby vybral pár korun na štědrovečerní večeři pro bezdomovce, rovněž vzbuzoval patřičný soucit. Pokud ho minete bez povšimnutí, určitě v sobě zaregistrujete negativní pocity ignorantství a bezcitnosti. Co na tom, že za jejich situaci přímo nijak nemůžete a ani váš příspěvek ji nijak nevyřeší. Při nákupu v hypermarketu také dobročinná organizace Archa Chantal neopomněla trvale přítomnou kasičku v předvánočním období doplnit o aktivního mladíka, který vás hned po vstupu do budovy žádal o příspěvek na zlepšení podmínek nemocných dětí. Důvod jistě dostatečně pádný a komu jinému pomoci když ne nemocným a mnohdy nevyléčitelným dětem. Co na tom, že mladíkova asertivita až příliš připomínala agresivitu hejna náhončích mobilního operátora Oskaru. Při návštěvě předvánočních trhů na Náměstí Svobody jsem jen těžko mohl mezi mnohými lákadly pod Těsnohlídkovým stromem přehlédnout prosklenou kasičku a tabule Červeného kříže, na kterých tato organizace nabádala k solidaritě, popisovala projekty, na které shání prostředky a uváděla potřebné a již vybrané sumy. Právě popsané aktivity jsou pouze ty, se kterými jsem se přímo setkal. Přitom pochybuji, že by si právě na moji osobu pořadatelé těchto akcí nějak zasedli. Vzhledem ke způsobu mého života předpokládám, že spíše naopak. Určitě jste se mohli a zřejmě také i setkali s mnohými dalšími aktivitami, které se na nás v předvánočním období v charitativní oblasti přímo sesypaly.
 
    Otázkou tedy zůstává, proč k tomuto nárůstu dochází? Odpovědí se dá jistě najít mnoho. Někteří jistě budou chtít slyšet to, že naše společnost je stále duchovnější a proto i k utrpení druhých citlivější, což těmto akcím dodává větší smysl a účinnost. Stejně tak můžeme argumentovat tím, že je naše společnost stále blahobytnější a proto si to může dovolit spíše než v minulosti. Zní to sice hezky, ale osobně jsem zvyklý hledat skutečnou a prvotní příčinu každého problému a nenechat se uchlácholit pouze jeho vnějšími projevy. Proto ani v tomto případě nemohu postupovat jinak. Svět, ve kterém žijeme, funguje na velmi podivných a zvláštních principech, které mají k opravdové funkčnosti a spravedlnosti hodně daleko. Z duchovního hlediska by se dalo říci, že se stále více zpronevěřuje všeobecně platným zákonům karmy. Pokud bych tuto problematiku měl přenést do oblasti techniky, kterou můžeme v tomto směru považovat za obzvlášť racionální, tak by na nich zcela určitě nemohlo žádné zařízení fungovat. Právě základní nefunkčnost tohoto společenského systému si vyžaduje stále více korigujících mechanismů, které mají jeho nefunkčnost zakrýt a tím i prodloužit jeho životnost. Pro ty z vás, kteří jste znalí výpočetní techniky, bych tento stav přirovnal k narychlo uvolněnému operačnímu systému, ve kterém se při jeho používání nachází spousta nedodělků, funkčních a bezpečnostních chyb, které je nutno opakovaně vyspravovat stále dalšími a dalšími funkčními a bezpečnostními záplatami. Obzvlášť pikantní se mi na tom všem jeví zejména to, že tento nefunkční společenský systém se obrací se žádostí o pomoc právě na ty, které soustavně zneužívá a proti kterým je ve své podstatě zaměřen. Tím z nich vlastně dělá svoje nevědomé spojence a spoluviníky. Mohu vás ujistit, že stejně dokonalého principu, naštěstí v zatím daleko omezenější míře, využívají i mnohé další systémy, které jsou ve své podstatě zaměřeny proti nám.
 
    Můžete se jistě zeptat, jak se tedy k této problematice postavit a jak z tohoto soustrojí ven. Jinými slovy, přispět na charitu nebo ne? Předpokládám, že většině z vás se tato otázka bude zdát být nadbytečná a odpověď na ni zcela jasná. Původně jsem si to myslel taky, mohu vás ale ubezpečit, že odpověď není až tak jednoduchá a už vůbec ne univerzálně platná. Ke správné odpovědi může dospět pouze každý sám za sebe. Pokud si pravdivě zodpovíte několik otázek, můžeme k požadované odpovědi přijít společně. Předně si musíte zodpovědět, jak vás tato problematika oslovuje? Dále, jaký k ní máte postoj? A nakonec, jaké ve vás vyvolává pocity? Zkusme si na tyto otázky alespoň ve zkratce odpovědět.
 
    První možností je, že pokud se s touto problematikou setkáte, tak vám nic neříká. Utrpení bližního vás nijak nedojímá, domníváte se, že vše je okolo nás zařízeno správně, všichni máme stejné šance a možnosti, každý si za svůj osud může sám a sám by se měl taky postarat, aby se měl lépe. Důležité je zejména to, jestli při tom máte nějaké vnitřní pocity. Je jedno, jestli jsou somatické, nebo psychické, každý z nich se počítá. Pokud je nemáte, tak to máte jednoduché. Nic přispívat nemusíte a pokud něco přece jenom přispějete, tak se vám to připočítá k dobru. Důvod tohoto závěru je prostý, vámi dosažená úroveň vývoje a vaše karma to po vás prostě nežádá. Poněkud jinak na tom jste, pokud vás tato problematika sice neoslovuje, ale nějaké vnitřní pocity při tom cítíte. Pak je to pro vaši kapsu náročnější. Chce se totiž po vás, abyste přispěli. Pokud přispějete, učinili jste svému závazku zadost a vše je v pořádku. Pokud ale tento hlas nevyslyšíte a nepřispějete, tak se nic moc nestane. Podle všeho se s touto problematikou budete setkávat tak dlouho až pochopíte, že máte přispět. Tím pro vás ale nic nekončí, dovede vás to pouze do další kategorie s dalšími možnostmi.
 
    Druhou možností je, že pokud se s touto problematikou setkáte, tak vás bytostně oslovuje. Utrpení bližního vás dojímá, domníváte se, že nic kolem vás není náhoda. Všechno kolem nás je zařízeno dobře, ale vlivem nejrůznějších okolností se to může stát každému. Pokud přispějete za tohoto stavu hned, tak je vše v pořádku a obejde se to i bez nějakých negativních pocitů. Pokud s příspěvkem z nejrůznějších důvodů váháte, tak na sebe negativní pocity nedají dlouho čekat. V tomto případě raději urychleně přispějte, kolik momentálně můžete. Pokud tak neučiníte, tak to máte špatné a vaše neochota vám bude podtržena, sečtena a vrácena i s úroky. Jinými slovy, dříve nebo později se sami dostanete do pozice, kdy budete rádi, že na vás přispějí jiní. Jestli se tím poučíte bude záležet jenom na vás. Předpokládejme ale, že jste vnímaví a včas jste přispěli. Tím pro vás ale opět nic nekončí, pouze se dostáváte do další kategorie a otevírají se před vámi další možnosti.
 
    Třetí možností je, že když se s touto problematikou setkáte, tak vás sice oslovuje, ale už vás nechává v klidu. S trpícími bližními sice soucítíte a jste jim ochotni v konkrétních případech pomoci, ale na druhou stranu si plně uvědomujete nesmyslnost tohoto počínání a celé mašinérie, která se vás snaží vtáhnout. Je vám jasné, že všeobecnou pomocí nic nevyřešíte a pouze podpoříte to, s čím bytostně nesouhlasíte. V tomto případě raději neplaťte, protože by to bylo v rozporu s vaším poznáním a požadavky, které jsou na vás kladeny. Pokud přece jenom přispějete, tak vám to rozhodně nebude přičteno k dobru jako akt milosrdenství, ale spíše to bude vyhodnoceno jako podpora lumpárny a velmi rychle se to obrátí proti vám. Ale ani pokud se zachováte v duchu s požadavky, které jsou na vás kladeny, tak to nebudete mít zrovna jednoduché. Chce se po vás totiž víc, než jenom projevit účast materiálním příspěvkem. I tentokrát se setkáte s nepříjemnými vnitřními pocity, které vás budou provázet až do okamžiku, kdy pochopíte, kde je vaše místo a jak se máte a musíte zachovat.
 
    A jak jste se k této problematice v předvánočním období postavili vy? Patříte snad do první skupiny a nějak to všechno prošlo kolem vás aniž by jste si toho povšimli a stačili přispět? Nevadí. V tom případě je všechno v pořádku a už ani nepřispívejte, stejně by to nemělo žádnou cenu. Navíc kdykoli jindy, nejpozději za rok budete mít možnost svůj postoj přehodnotit a všechno změnit. Nebo snad patříte do druhé skupiny a z nejrůznějších důvodů jste nepřispěli? Pak se snažte raději co nejrychleji a kajícně podle svých možností přispět. Pokud nevíte kam, tak se klidně obraťte, rád vám spojení na uvedené organizace předám. Nebo snad patříte do třetí skupiny? Nepřispěli jste, ale nevíte co s tím? To máte tedy dost blbé, to budete muset přemýšlet a přijít na to, co s tím máte udělat. V principu to ale není neřešitelný problém a někteří z nás ho již dokázali uspokojivě vyřešit.
 
    Celá problematika dobročinnosti je sice nejmarkantnější v období vánoc, ale rozhodně nám nic nebrání, abychom se jí zabývali kdykoli v průběhu roku. Nalezení svého postoje k této problematice může být celkem dobré předsevzetí do nového roku. Úmyslně nerozvádím některé aspekty této problematiky, protože bych musel sklouznout do oblasti sociologie, ekonomie nebo politiky, což si klidně odpustím. Stejně tak jistě dokážete najít další, vlastní alternativy v jednotlivých uvedených možnostech. Nebo možná i možnost čtvrtou případně další. Úmyslně jsem svůj rozbor nedokončil a neobral vás tím o dobrý pocit z vlastního poznání. Pokud si uděláte sami za sebe svůj vlastní závěr, nebo přijdete na to, že je to celé o něčem jiném než o dobročinnosti, tak budu jenom rád. V tom případě moje malé zamyšlení splnilo svůj účel.

LLV - prosinec 2002