Elektromagnetický smog

    K zamyšlení nad tímto tématem mě přivedlo několik náhodně nalezených článků na Internetu. Konkrétně se jednalo o pojednání nad škodlivým působením mobilních telefonů. Jistě, mobilní telefony jsou fenomén sám o sobě a stojí za to si na ně posvítit ze všech stran. Tento pohled se mi však zdá být ve vztahu k elektromagnetickému smogu značně zjednodušený a zavádějící.

    Vystudoval jsem vysokou školu, obor sdělovací technika a převážnou část svého života jsem v nejrůznějších oblastech této profese také pracoval. Proto se domnívám, že o této problematice něco málo vím. Proto mi bylo od pohledu patrné, že jádro problému je vystiženo správně. Tyto články ale zdaleka nevystihovaly celou šíři problému a našel jsem v nich i spoustu polopravd a vyslovených nesmyslů. Domnívám se, že situace je daleko vážnější, než si autoři těchto článků dokáží představit. Proto jsem se rozhodl nad touto problematiku zamyslet poněkud komplexněji.

    Aby byla moje úvaha srozumitelná i široké veřejnosti, omezím se na všeobecný rozbor problému a vynechám konkrétnosti, jako jsou fyzikální veličiny, frekvence, rovnice potřebné pro výpočet, útlumové koeficienty materiálů a podobně. Tato problematika by si pro svoji závažnost jistě zasloužila důkladnějšího rozboru po jednotlivých kmitočtových pásmech a jejich působení na lidský organizmus ve specializovaných pracovištích. Toho se ale celkem jistě v nejbližší době nedočkáme. Každopádně to přesahuje jak rámec tohoto zamyšlení, tak moje stávající možnosti.

    Je zarážející, že se tolik pozornosti věnuje průmyslovým exhalacím, znečištění vody, radioaktivnímu záření a některým jiným druhům znečištění. O znečištění našeho životního prostředí elektromagnetickým smogem se však raději nikde nemluví. Zřejmě je to proto, že toto znečištění není vidět ani cítit. Přesto je považuji za daleko závažnější a přímo ohrožující existenci lidské civilizace jako celku.
 
    Lidstvo jako druh se po nesčíslnou řadu generací vyvíjelo na planetě Zemi. Tato planeta má zcela konkrétní podmínky, které byly pro vznik této formy života potřebné a po většinu jejího vývoje v podstatě neměnné. V těchto podmínkách můžeme nalézt také zemský magnetismus a radiaci, které mají svůj původ v zemských horninách. Na daném místě tyto veličiny ve své podstatě dosahují konstantní hodnoty. Vzhledem k tomu, že je i jejich zdroj časově velmi stabilní, jsou i jejich změny velmi pozvolné. Elektromagnetické vlnění bylo po celou dlouhou dobu zastoupeno pouze elektrickými výboji při bouřích způsobenými pohyby zemské atmosféry. Mimo to na naše předky působilo určité množství kosmického záření. Vzhledem k tehdejšímu stavu atmosféry a ozónové vrstvě lze předpokládat, že nedosahovalo zdaleka takových hodnot, jako dosahuje dnes.Tento stav bychom tedy měli vzít jako stav přirozený a výchozí. Lze tedy důvodně předpokládat, že jakékoli změny v této oblasti zapříčiní i změny v organizmech, které na Zemi žijí.
S technickým rozvojem se tento stav začal pozvolna měnit. K podstatným změnám v této oblasti začalo docházet v průběhu posledního století. Poslední desetiletí pak znamená v této oblasti doslova převratnou změnu.
 
    V žádném případě se nejedná pouze o mobilní telefony. To je jenom pověstná špička ledovce. Co všechno tedy do této oblasti můžeme zahrnout? V podstatě všechno, co vytváří nějaké elektromagnetické záření, případně elektrický náboj.
 
    Začněme u svého šatníku a syntetických látek, do kterých se oblékáme. Jejich třením vzniká elektrostatický náboj, který mnohdy dosahuje značných hodnot. Jistě již každý z nás zažil přeskočení jiskry z naší ruky ke klice dveří nebo jinému kovovému předmětu. Elektrický výboj můžeme mnohdy pozorovat i pokud se dotkneme jiného člověka nebo zvířete, jehož elektrický náboj má jinou hodnotu. Nebezpečnost tohoto jevu spočívá zejména v tom, že se odehrává přímo na našem těle, na které bezprostředně působí. Tento jev je založen na rozdílu elektrických potenciálů a v elektrotechnické praxi se využívá u kondenzátorů. Při troše pozornosti zjistíte, že tento jev nezávisí pouze na samotném oblečení, ale také na místě, ve kterém se nacházíte. Naše tělo se tedy dokáže nabíjet jako kondenzátor.
 
    Dále můžeme přejít na veškeré elektrické rozvody. Tím, že elektrickým vedením protéká proud, vytváří elektromagnetické pole, jehož velikost je závislá na konkrétních elektrických hodnotách. V elektrotechnické praxi se tohoto jevu využívá u cívek. Setkáme se s ní tedy u všech elektrických rozvodů, počínaje našimi domovními a konče těmi dálkovými s vysokým napětím. Mimo to pochopitelně u všech elektromotorů, počínaje tím v holícím strojku nebo fénu na vlasy a konče tím v tramvaji, trolejbusu nebo elektrické lokomotivě. Musíme sem ale zahrnout také všechny transformátory, počínaje adaptérem naší nabíječky a konče třeba tím, který může být v elektrorozvodně za zdí kanceláře, ve které pracujeme.
 
    Pokračujme dál k zařízením, která vyzařují elektromagnetické vlnění. Ta bych z praktických důvodů zjednodušeně rozdělil na dvě skupiny. První, jejichž vyzařování nemůžeme přímo nijak ovlivnit a používáme pouze přijímače tohoto záření. V historické posloupnosti sem můžeme zahrnout rádiové vysílače, televizní vysílače, satelitní rádiové a televizní vysílače, nejrůznější radiolokátory, různá zabezpečovací čidla a senzory, skupinové vysílače používané v armádě, pro potřeby záchranářů, policie, zdravotnictví, dopravních podniků, taxislužby, vysílače radioamatérů, senzory na automatické splachování WC a pouštění vody na umývárnách a podobně. Stejně tak sem ale patří i obrazovky našich televizorů, počítačů, svítících displejů, vysílání sloužící pro nastavování přesného času našich hodin, bezdrátového připojení na Internet a mnohé další.

    Do druhé skupiny bych zařadil zdroje, které aktivně používáme a jejich vysílání přímo ovlivňujeme. Patří sem nejrůznější individuální vysílačky, přenosné-bezdrátové telefony, dálkové ovladače, mobilní telefony, bezdrátové klávesnice, myši, bezdrátové mikrofony, tlumočnické soupravy a tak dále.
 
    Lidskou činností rovněž narůstá radiační záření, ve kterém žijeme. Není to jenom provoz jaderných elektráren, ponorek a používání munice s ochuzeným uranem. Radioaktivní prvky najdeme také v různých čidlech a zařízeních, se kterými docházíme do daleko těsnějšího kontaktu.
 
    K tomu všemu pochopitelně musíme připočíst rapidně narůstající kosmické záření, které k nám prochází poškozenou ionosférou.    Toto je pouze základní výčet zařízení a technologií, které se na tvorbě elektromagnetického smogu podílí.
 
    Jak je to tedy s působením těchto vlivů na člověka? Podstata spočívá v tom, že tyto vlivy na nás působí dlouhodobě, mnohé nepřetržitě, a že se jejich účinek kumuluje. Pro lepší představu to vypadá následovně. Sedím ve své pracovně u počítače. V tento okamžik na mě působí vyzařování jeho monitoru, elektromagnetické pole produkované jeho točivými částmi, jako jsou pevné disky a ventilátory. Stejně tak na mě působí elektromagnetické pole domovního elektrického rozvodu. Když se podívám na hodiny, tak si musím uvědomit, že prostor, ve kterém sedím je pokryt signálem pro jejich synchronizaci. Při pohledu na mobilní telefon mi musí být jasné, že tento prostor musí být pokryt signálem mobilního operátora. Pochopitelně pro jistotu ne jenom jedním, ale hned třemi. Stejně tak si musím uvědomit, že se sem musí dostat i signál z rádiového vysílače. Pochopitelně ne jenom jeden, ale minimálně všech stanic, které na rádiu najdu. Obdobně je to i s televizním signálem, který pokrývá tento prostor ne jenom v jednom vydání, ale minimálně v tolika, kolik programů si mohu naladit na svém televizním přijímači. Stejně tak si uvědomuji, že v nedalekých kasárnách je velká směrová anténa a bez patřičného vybavení pouze těžko zjistím, jestli zrovna vysílá nebo ne. Kromě toho sem zcela jistě dopadá signál satelitních telefonů a satelitního vysílání rádia a televize. Na vhodném přijímači bych zde jistě zachytil i vysílání místní policie, záchranné služby, taxislužby, dopravního podniku a kdoví koho ještě. Pokud se vám to zdá být příliš, tak vás musím vyvést z omylu. Žiji v klidné čtvrti, mimo střed města, kde je pokrytí a intenzita signálů zcela jistě ještě větší. Proto mohu být s tímto výčtem relativně spokojen.

    Oponent jistě může namítnout, že se jedná o malé a zanedbatelné hodnoty, které jsou zcela jistě v normě. Ano, pokud se jedná o každou z nich zvlášť a budeme je na jednotlivých pásmech měřit samostatně, tak tomu tak pravděpodobně opravdu je. Jedná se ale pouze o vhodné stanovení těchto norem. Pokud parazitní vyzařování počítače mohu v čitelné podobě zachytit i přes zeď až desítky metrů daleko, dovolím si o bezpečnosti těchto norem pochybovat. Navíc musíme výsledky těchto měření sečíst a předpokládat, že je tomu s elektromagnetickým vlněním stejně jako s radioaktivním zářením, tedy, že se jeho dávky sčítají.
    Dalším důležitým aspektem je to, že z tohoto prostředí nemohu v podstatě nikam odejít. Ano, jistě, mohu vypnout počítač a přejít do jiné místnosti. Převážná většina vlivů však zůstane zachována a pokud se některých zbavím, tak je pouze nahradím vlivy jinými. Před většinou z nich prostě utéct nelze. Elektromagnetický signál vás dnes dostihne bezmála všude. Stačí se podívat, kde všude máte signál svého mobilního telefonu.
 
    Kromě přímého vlivu musíme ale ještě počítat i s vlivem nepřímým. Tak jak elektromagnetický smog působí na náš organizmus, působí i na veškerou přírodu. Tedy i na všechno co jíme. Citlivost těchto potravinových řetězců na tyto vlivy si nedovolím odhadovat. Přesto se ale domnívám, že nějaká určitě bude a že to nebudou vlivy pozitivní. Jistě jste se již setkali s tvrzením, že jsme tím, co jíme. I když toto úsloví nebudeme brát doslova, jistě se shodneme na tom, že je důležité, jakou stravu konzumujeme. A že se jedná o stravu jinou, než jedli naši předkové si můžeme být zcela jisti.
 
    Dále se musíme zamyslet na dlouhodobosti popsaných vlivů na lidský organizmus. Tyto vlivy nás provází doslova celý náš život a v jeho průběhu neustále narůstají. Provází nás doslova od početí až po smrt. K tomuto faktu je nutno přičíst, že se tak děje po všechny následující generace. Tato skutečnost je neoddiskutovatelná. Pokud ji připustíme, je už jenom krůček k tomu, abychom učinili závěr, že se elektromagnetický smog přímo podílí na vývoji, přesněji mutaci lidské rasy. Kam tento vývoj povede, lze pouze těžko předpovědět. Podle všech dosavadních příznaků se však jedná o změny negativní.
 
    Čím nám vlastně může elektromagnetický smog škodit? A jak toto škodlivé působení probíhá? Elektromagnetický smog zřejmě působí na všechny naše části.

    V první řadě se jeho působení projeví přímo na našem fyzickém těle. Tyto vlivy jsou dostatečně známy a popsány. Na tomto základě jsou také stanovovány hygienické normy.

    Ve druhé řadě jde o jeho působení na naše jemnohmotná těla. Tato kmitají na daleko vyšších frekvencích než naše fyzické tělo a proto jsou na elektromagnetické působení daleko citlivější. Vzhledem k tomu, že materialistická věda tato těla neuznává, nemůže řešit ani toto působení. Pokud však tuto možnost připustíme, můžeme vyjít ze základních vlastností vlnění, tak jak je známe z fyziky. O tom, že když se dvě různá vlnění setkají dojde k jejich vzájemnému působení nemůže být žádných pochyb. Na tomto základě dochází ke změnám naších jemnohmotných těl, která pak následně působí na naše fyzické tělo.

    Obdobně, pokud se budeme dívat na naše myšlenky jako na jistou formu energie, tedy vlnění, budeme muset dojít k závěru, že je druh a intenzita elektromagnetického smogu musí přímo ovlivňovat.

    Stačí, pokud připustíme tyto dva způsoby působení a musíme dojít k všeobecnému závěru, že tento vliv nebude rozhodně nezanedbatelný. O tom, že tyto závěry nebudou daleko od pravdy, hovoří i kusé informace, které prosákly na veřejnost z projektu HAARP, jehož jedním ze způsobů využití je i ovlivňování lidské psychiky prostřednictvím elektromagnetického vlnění.

    Jestli, případně jakým způsobem, elektromagnetický smog působí na nás jako na duši, mi není známo a proto v této oblasti nebudu raději spekulovat. Logicky však lze usuzovat, že toto působení bude ještě větší.

    Celkově si dovolím učinit závěr, že se zde naplňuje ono známé „stokrát nic umořilo slona“.
 
     Vzhledem k tomu, že se nemohu opřít o výsledky žádného rozsáhlého průzkumu a žádných testů, mohu pouze trochu spekulovat a vycházet z vlastních zkušeností.
    V dobách, kdy jsem byl dlouhodobě vystavován intenzivnímu působení elektromagnetického záření, jsem na sobě pozoroval padání vlasů, zažívací problémy, nervozitu, celkovou zvýšenou únavu, podrážděnost a agresivitu. Zároveň jsem měl problémy se spánkem. Muži v tomto kolektivu měli problém zplodit potomstvo a v případě, že se jim to podařilo, se jednalo vesměs o děvčata. Těch několik výjimek s narozením chlapců bych byl ochoten připsat na vrub veselých manželek a šikovných sousedů.

    Působení elektromagnetického smogu bude mít zřejmě podstatný podíl na takzvaných civilizačních chorobách. Všeobecně narůstá počet potratů a počet narození poškozených dětí. Stejně tak narůstá počet duševních poruch a stoupá i procento sebevražd. Celkově se zhoršuje psychický stav lidí. Projevují se problémy se soustředěním, pamětí a podobně.

    Lékař by jistě dokázal vyjmenovat řadu chorob, u kterých nejsou známy jejich příčiny a na které by se stálo za to podívat i z tohoto pohledu.
    V tom všem bych hledal důsledky působení elektromagnetického smogu.
 
    Při tom všem si musíme uvědomit, že tato naše lidská činnost není omezena pouze na pozemské prostředí. Elektromagnetický smog se šíří z naší planety i do vesmíru. Zde je omezen pouze rychlostí svého šíření. Jaké důsledky může mít tento stav v kosmickém měřítku si můžeme pouze těžko představit. Přiznám se, že si nedokáži představit žádné pozitivní dopady tohoto stavu. Zato negativních důsledků mne napadá celá řada.
 
    Na celou záležitost se můžeme podívat i z hlediska mravnosti. Zde můžeme nalézt dvě základní roviny.

    V mikrorovině vypadá situace následovně. Kdo tyto závadné technologie využívá, ten by měl také počítat s jejich negativním působením. Činí tak tedy vědomě a na vlastní riziko. Obdobně jako kuřáci. Potud je tedy všechno v pořádku. Škodlivé působení těchto technologií však není omezeno pouze na jejich uživatele, ale negativně působí na všechny. Ti, kteří tyto technologie nevyužívají, nemohou jejich provozování nijak ovlivnit a jejich škodlivé působení jim není nijak kompenzováno.

    V makrorovině se si musíme uvědomit, že popsané civilizační projevy vedou jednoznačně k vytváření nepředstavitelných zisků pro zainteresované společnosti. Tyto společnosti nijak nekompenzují devastaci našeho společného životního prostředí. Svůj zisk tak hromadí na úkor nás všech, jak těch, kteří tyto technologie používají, tak těch, kteří s nimi nemají nic společného. Toto jsou praktické projevy globalizace, které z principu považuji za nemravné.

    Můžeme tedy konstatovat, že působení těchto vlivů na nezainteresované lidi je nespravedlivé. Na druhou stranu je spravedlivé, že se původci tohoto stavu nemohou převážné většině těchto vlivů vyhnout. Tyto vlivy na nás působí na všechny, tedy bez ohledu na naše společenské postavení, vyznání a podobně. Naopak na jejich původce, kteří tyto zařízení používají aktivně a v daleko větší míře, je toto působení úměrně intenzivnější.

    Spousta z nás vykonává riziková zaměstnání aniž bychom si to uvědomovali. Zaměstnavatelé se ve většině případů vyhýbají ohodnotit povolání, ve kterých pracovníci přichází do styku s intenzivními dávkami elektromagnetického smogu, jako riziková.
 
    Pokud se zamyslíme nad tím, komu tento stav prospívá a komu toto všechno slouží, musíme jednoznačně dojít k závěru, že rozhodně ne obyčejným lidem. Ti jsou tu jako obvykle bez ohledu na to, jakou újmu utrpí, pouze proto, aby odevzdali svoje peníze, které jsou potřebné k vytvoření požadovaných zisků patřičných společností.
 
    Jako jediné účinné řešení celého problému vidím tento problém pojmenovat a nastolit jej k reálnému řešení. Toto řešení může být úspěšné pouze v tom případě, že bude zrušeno nebo na minimum omezeno používání všech škodlivých technologií. Nadnárodní koncerny se však svých zisků rozhodně dobrovolně nevzdají. Ke změně je tedy zapotřebí sjednocení všech poškozených, tedy lidstva jako celku. Tuto variantu vidím za současného stavu úrovně lidského myšlení jako zcela nereálnou.

    Co s tím můžeme udělat jako jednotlivci? Obávám se, že ne mnoho. Jak jsem již naznačil, utéct není kam. U této příležitosti se mi vybavila scéna z westernu Podivné dědictví, kde bývalí desperáti utíkají před civilizací stále na západ, až najednou před sebou mají moře a za zády jim houká vlak. Snaha utéct před elektromagnetickým smogem by byla ještě pošetilejší.

    Pro sebe a svoje rodiny můžeme udělat zejména to, že omezíme působení negativních vlivů, které můžeme sami nějak ovlivnit. Nejlepší by pochopitelně bylo odstěhovat se někam, kde není pokrytí pokud možno žádným signálem a aktivní zdroje vyzařování sami nepoužívat. Těchto lokalit už ale není mnoho, nějaké se ale ještě najdou. Jsou to místa, kde se pro malý počet zákazníků v členitém terénu provozovateli nevyplatí budovat nákladné vysílače. Tuto možnost však většina z nás nemá. Problém je zapotřebí řešit důsledně a od samého počátku, tedy od nákupu. Při nákupu doporučuji předně zvážit, zda dané zařízení opravdu nutně potřebujeme. Dbejme na to, zda zařízení samo vyzařuje a pokud ano, tak v jaké intenzitě. Pokud se na tuto skutečnost zaměříte, tak určitě přijdete na to, že spousta výrobců tuto hodnotu raději u svých zařízení neuvádí. Oblékejme se výhradně do přírodních materiálů. Omezme používání přímo vyzařujících zařízení na nezbytně nutné minimum. Pokud už jsme tato zařízení nuceni používat, omezme dobu jejich používání a proveďme patřičná technická opatření k minimalizování jejich negativního působení. Na uzavírání počítačů do dřevěných beden a lepení berušek na monitory bych raději v této souvislosti příliš nespoléhal. Nespávejme v místnosti se zapnutými elektronickými zařízeními. Při používání mobilních telefonů je nenosme na těle a telefonujme raději na otevřeném prostranství, než v uzavřených prostorách, kde je vyzařování přístroje silnější. Jezme zejména potraviny přímého potravinového řetězce, které ke svému růstu potřebují minimální dobu.

    Pro všechny můžeme udělat to, že budeme na nebezpečí a závažnost elektronického smogu upozorňovat a dovolávat se nápravy. Nebudeme podléhat tlaku výrobců a provozovatelů technologií, které tento smog vytvářejí a nebudeme je kupovat.
 
    Rozhodně nejsem proti technickému pokroku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tento pokrok by měl být ale vědomě regulován s přihlédnutím k jeho dopadům na životní prostředí a zdraví nás všech. Pokud nevěříte, přesvědčte se sami. Považujete-li se za materialisty, podívejte se na ukazatel intenzity signálu svého mobilního telefonu nebo použijte patřičný měřící přístroj. Považujete-li se za senzibily, máte to ještě snazší, stačí vzít virguli a nebudete se stačit divit. Kam se hrabou všechny přírodní geopatogenní zóny.

    Domnívám se, že celý humbuk ohledně drog a kouření není myšlen upřímně a vážně. V takovém případě by na spoustě zařízení muselo být napsáno „používání (mobilního telefonu, mikrovlnné trouby, televizoru, radiopřijímače, počítače …) vážně poškozuje zdraví“. Dovedete si to představit?

LLV - únor 2003