Vegetariánství - ANO, či NE?

    Úvod 

    Už sama tato otázka, která trápí mnoho lidí, je podle mého názoru ve své podstatě absurdní a nadbytečná. Problematika vegetariánství je ve společnosti dost diskutovaná a existuje kolem ní spousta nejrůznějších mýtů. Vzhledem k tomu, že se tato problematika i mě osobně přímo dotkla, pocítil jsem potřebu trochu se nad ní zamyslet a pro zájemce mimo svých úvah uvést i pár vlastních zkušeností. Nejdříve jsem se chtěl soustředit pouze na problematiku vegetariánství, ale takto zúžený pohled se ukázal být naprosto nedostačujícím. Vegetariánství je totiž pouze jedním ze způsobů stravování a proto se do této oblasti promítá i spousta předsudků týkajících se stravy všeobecně. Proto vegetariánství nemůžeme z tohoto kontextu vytrhnout a bude dobré, když si nejdříve uvědomíme, jak to vlastně se stravou všeobecně je. Tyto všeobecně platné závěry pak můžeme jednoduše promítnout i do oblasti vegetariánství.

    Fyzické danosti

    Připusťme, že jako lidé máme alespoň částečně něco společného se zvířaty. Řekl bych, že dokonce víc než si jsme ochotni připustit. Naše fyzické tělo je zcela jistě zvířecí podstaty a v ničem zásadním se neliší od ostatních tvorů této planety. Podívejme se tedy, jak tuto problematiku řeší zvířata. Žádné z nich nepřipravuje vařenou stravu (po obsahové stránce jde spíš o její znehodnocování než o přípravu) a konzumuje ji tak, jak ji uloví nebo najde. U člověka tedy jde spíše o chuťové důvody, než o nějakou nutnost. Obdobně je tomu i v pravidelnosti stravy. Pravdou sice je, že se zvířata stravují v nějakém denním či nočním období, ale vzhledem k tomu, že výsledek jejich lovu či sběru není nikdy zaručen, jsou tato období prokládána i poměrně dlouhými obdobími půstu. Přes tuto skutečnost tento fakt žádnému z nich (až na extrémní případy) žádné zdravotní potíže nepůsobí. Ani v případě potřeby pravidelné stravy tedy u člověka nemůže jít o nějakou fyziologickou potřebu, ale spíše o sociální zvyk a potřebu ryze psychickou. Dále se můžeme podívat na složení stravy. Ano, jsou zde masožravci, býložravci i konzumenti smíšené stravy. Žádné z těchto skupin jejich způsob stravování nepřináší žádné problémy a plně jim vyhovuje. Obdobně je tomu se složením potravy. Jejich potravinový sortiment je - až na domácí mazlíčky krmené nezbytnými granulemi - přitom značně omezen. Přes tuto skutečnost si s takto chudou stravou vystačí. Proč by tedy v této oblasti měl být právě člověk nějakou výjimkou? Zvíře nemá lidské možnosti a proto je odkázáno na konzumaci stravy, kterou ve svém teritoriu a většinou i ročním období dokáže získat. Přesto zde zvířata žijí odjakživa a doufám, že budou žít i dál. Výjimku tvoří opět pouze člověk, který si luxus rozmanité stravy může dovolit na základě svých možností, nikoli však potřeb. Stejně tak jsem neslyšel nic o tom, že by se zvířata třeba v neděli nebo ve svátek proti všednímu dni přecpávala. Je to opět pouze výsada člověka a jeho sociálních zvyklostí. Domnívám se, že právě v těchto rozdílech můžeme najít příčiny celého problému. Přesto se domnívám, že s touto zjednodušenou argumentací v tomto případě nevystačíme. Jenom poněkud obměněnou variantou předcházející diskuse je diskuse o potřebě vařené stravy. Jedna skupina tvrdí, že člověk nutně potřebuje převážnou část své stravy ve vařené a teplé podobě, druhá skupina pak tvrdí, že vařením se strava co do svého obsahu pouze znehodnocuje a člověk vařenou a teplou stravu vůbec k životu nepotřebuje. Jistě sami poznáte, které stanovisko ve většině případů zastávají lidé konzumující maso a které vegetariáni. Výsledek je pak stejný jako u předcházející diskuse, žádného se prostě nedočkáte. 

    Regionální zvyklosti

    Nejdříve se podívejme na geografické pásmo. Místní stravovací tradice nevznikly jen tak náhodou, ale vyvinuly se na jedné straně na základě místních podmínek a na druhé straně potřeb místních obyvatel. Jinými slovy, převážnou část našeho jídelníčku by mělo tvořit to, co u nás roste a žije. V mírném geografickém pásmu, ve kterém žijeme, to nevnímáme tak markantně, ale pro názornost můžeme porovnat rozdílnost stravovacích potřeb například eskymáka žijícího za polárním kruhem a černocha žijícího v rovníkové Africe. O naprosté odlišnosti jejich stravovacích potřeb nebude jistě nikdo pochybovat. Záměna jejich stravovacích zvyklostí by zřejmě měla velmi rychle za následek jejich rychlý konec. Dodržování této zásady je důležité jak z důvodu zdravotního, tak z důvodu vynakládané energie. Duchovněji zaměření jedinci si do tohoto vztahu mohou ještě dosadit roli karmy, podle které se rodíme právě tam, kde to z nějakého důvodu potřebujeme. Toto kritérium by tedy mělo být společné pro poměrně velký počet osob žijících v daném regionu. V minulosti, kdy dovoz potravin prakticky neexistoval nebo byl značně problematický, se tato zásada automaticky dodržovala. Lidem prostě nic jiného nezbývalo. Zamyslel se někdo z vás nad tím, co se u nás v jednotlivých historických obdobích jedlo? Zkuste to a jistě budete překvapeni, jak málo pestrá strava člověku stačí k tomu, aby přežil. Dnes, v době, kdy je u nás k dostání všechno, co kde na Zemi roste a kdy si to můžeme uchovat do kteréhokoli ročního období, je tato nabídka velkým lákadlem. A navíc, když ti velcí duchovní guruové v Indii jedí hlavně tu rýži, pak ten duchovní rozvoj bez ní nepůjde určitě ani u nás. Pokud však tuto zásadu porušujeme, dochází u nás k rozdílu mezi příjmem a výdejem. Tento stav pak klade na člověka zvýšené nároky, které mu ve svém důsledku nemohou v žádném případě prospět. 

    Národní zvyklosti

    Důležitou roli ve stravovacích návycích hrají národní tradice. V jednotlivých státech, ale i jejich regionech, můžeme sledovat značně rozdílné stravovací návyky, které mají historickou příčinu a vycházejí z místních možností a dlouhodobých zvyklostí obyvatel. Ve většině „vyspělého“ světa se můžeme setkat s postojem, který klade na stravu přehnaný důraz. I když jsou některé aspekty opodstatněné, většina z nich je značně přeháněna. Jídlo dostalo naprosto jiný rozměr, než který mu náleží, a přestáváme je vnímat pouze jako zdroj obživy a způsob, jak se udržet při životě. V chudých státech, kde je jídla značný nedostatek, se lidé rozhodně netrápí tím, co jíst nebo nejíst, jsou prostě rádi, pokud mají vůbec co jíst a proto u nich jídlo neztrácí svoje přirozené místo. 

    Rodinné zvyklosti

    V těsné vazbě na tuto oblast můžeme sledovat obdobu v jednotlivých rodinách. Vliv těchto zvyklostí a zejména jejich důsledky jsou pak velmi často zaměňovány za genetické dispozice a dědičnosti, jejíž podstatu bychom však mohli velmi často najít právě v kuchyni a za jídelním stolem té které rodiny. Většina z nás se od nejútlejšího dětství setkává s postoji maminek, které nás nutí jíst v přesně stanoveném čase. Jíst všechno, co se uvaří, a nenechávat zbytky. Jíst hlavně teplou stravu ve složení, které odpovídá kuchařčiným představám o zdravé výživě, a mnohé další. Tyto postoje, mimo některých dalších, pak vedou k vytváření různě deformovaných pohledů na stravu. Od zprotivení a nechutenství na jedné straně po daleko častější přehnanou závislost na straně druhé. Zde také můžeme s úspěchem hledat příčinu mnoha dědičných nemocí. Když zapátráte ve své paměti, tak v ní určitě najdete také spoustu postulátů týkajících se jídla. Tyto postuláty jsou právě tím programem, podle kterého se v této oblasti celý život řídíme. Takto se pak v praxi projevuje rodová karma a vymanit se z jejího působení nebývá rozhodně snadné. 

    Sociální faktory

    Kromě toho zde působí běžné sociální prostředí. Vážně nemocný člověk je hubený, proto se tomuto stavu člověk někdy vědomě, ale většinou naprosto nevědomě, brání a snaží se mít pro „strýčka Příhodu“ nějaké to kilo navíc. Do této oblasti se promítají i historická období, kdy panoval hlad a nedostatek jídla. Tak tomu bylo třeba za války, kterou většina z nás sice přímo nezažila, ale při troše dobré vůle si jistě vzpomeneme, jak se nám naše babičky snažily svoje válečné strádání vynahradit ještě mnoho let poté v době potravinového dostatku. Obdobně - bohatí a spokojení lidé jsou silnějších postav, což je spojováno s jistou dávkou důstojnosti a serióznosti. Vzpomeňme si třeba na rozvoj porevolučního podnikání u nás, kdy bylo možno úspěšného podnikatele spolehlivě identifikovat podle fialového saka a obličeje, který jako by vypadl z obalu vepřové konzervy. Všechny svátky, společenské události a okamžiky spokojenosti jsou zcela automaticky spojovány s hodováním, tedy nadměrným požíváním pokud možno obzvlášť lahodných a výživných potravin, často v těch nejroztodivnějších kombinacích. Dalším, jistě ne nezanedbatelným aspektem je to, že jídlo něco stojí a kvalitní jídlo mnohdy ne zrovna málo. Proto když je možnost najíst se do sytosti a hlavně zadarmo, tak je toho zapotřebí náležitě využít. Podstata v tomto případě spočívá v tom, že někdo jiný platí a někdo jiný jí. Stačí se porozhlédnout kolem sebe na různých rautech, švédských stolech, podnikových oslavách, svatbách a podobně. Jistě zde najdete dost příkladů nezměrného apetitu, který rozhodně nemá nic společného s potřebou ukojení hladu, o zdravé výživě ani nemluvě. Zvláštní kapitolou pak jsou nejrůznější přátelská setkání s opékáním selat, grilováním kuřat, nebo alespoň s přípravou nějakých bifteků. O národním folklóru v podobě zabíjaček se není třeba ani zmiňovat. Když se na tuto problematiku podíváme trochu realisticky, tak se nám odhalí zvrácenost těchto postojů v celé jejich šíři. Pokud se podíváme na vegetariánství, je zde ještě jedna důležitá odlišnost. Vegetariánská strava není dost slavnostní! Ne že by se z ní nedala udělat pravá gurmánská kouzla, ale pečená kachnička, husička, řízeček nebo svíčková jsou v našich podmínkách rozhodně o něčem zcela jiném, než třeba sebelepší zeleninové rizoto. Stejně tak je tomu i u moučníků. Moučník, ale třeba i oplatka s patřičným počtem žloutků, je naprosto o něčem jiném, než ta podivná a ošizená věc se sojovým lecitinem. Proto také vegetariánská strava vypadá od pohledu skromnější a chudší. Obdobné rozdíly je možno najít v oblasti přejídání se. Přejíst se u nějaké příležitosti masem není žádný velký problém, přejíst se třeba zeleninovým salátem je sice z principu možné, ale je to daleko méně časté a psychicky daleko náročnější. 

    Psychické příčiny

    Jednou z nejdůležitějších oblastí je právě psychická podmíněnost daného stavu. V oblasti jídla se promítá velké množství psychických problémů. Jako všeobecně známé jsou diagnostikované nemoci mentální anorexie a bulimie, které postihují zejména mladá děvčata. Daleko častěji se však můžeme setkat s případy, kdy člověk svoje psychické strádání řeší právě formou jídla, nejčastěji přejídáním se. Kromě alkoholu a často právě ve spojení s ním, to je osvědčený lék na to, jak zahnat nudu, oslabit depresi nebo se třeba vyrovnat se zklamáním v lásce. Do této oblasti patří již zmiňované působení postulátů, nebo chcete-li mentální programování získané často v ranném věku. Zvláštní postavení v této oblasti zaujímá právě vegetariánství, kterým si někteří jedinci kompenzují svůj pocit méněcennosti, snaží se navodit zdání výjimečnosti a větší vyspělosti, než má jejich okolí. Vzhledem k tomu, že příčiny těchto problémů leží někde zcela jinde než v samotném jídle, je zapotřebí při řešení těchto projevů zaměřit svoji pozornost právě k těmto příčinám a nesnažit se zbytečně násilím ovlivňovat jejich důsledky. 

    Další faktory

    Do této oblasti pak musíme neodmyslitelně zahrnout i veřejné stravování, které má svůj jedinečný ráz počínaje školními jídelnami s koprovou omáčkou, knedlíkem a natvrdo vařeným vejcem, závodními jídelnami s univerzální hnědou omáčkou, ale i restauracemi vedenými v nejrůznějším duchu, kde se co do velikosti a skladby stravy můžeme setkat s určitým nepsaným standardem, který jistě všichni velmi dobře známe. Tyto faktory společně s mnohými dalšími jednoznačně ovlivňují stravovací zvyklosti, obezitu a zdravotní stav lidí. Na tomto stavu následně parazitují celá odvětví lidské činnosti. Počínaje zemědělstvím, potravinářským průmyslem, dopravou, medicínou, farmaceutickým průmyslem, veřejným stravováním, celými průmyslovými výrobními odvětvími a kdoví čím ještě. Jejich zájmy se rozhodně neslučují se zdravou nebo racionální výživou a do této problematiky zcela jistě nekompromisně a zejména zištně promítají. V oblasti stravování nemůžeme opomenout jeden velice podstatný faktor a tím je obchod. Vzhledem k počtu zákazníků a jejich nutnosti konzumovat stravu, bezesporu obchod velmi dobrý. Tady můžeme najít jednotlivé módní trendy, kdy je za zdravé prohlašováno právě to nebo ono, přesně podle toho kdo, co potřebuje prodat a jakou reklamu si zaplatí. Samotná podstata tohoto úžasného obchodu pak předurčuje zájem, aby se spotřebovávalo, tedy jedlo, co nejvíce. Zvláštní oblast tvoří zaměření na ty, kteří se o svoje zdraví a stravu abnormálně zajímají, nebo na ty, kteří z nejrůznějších zdravotních důvodů musí držet nějakou dietu. Pro tuto skupinu máme k dispozici poměrně bohatou síť prodejen se zdravou výživou a s tím spojenými i patřičnými cenami. Většina těchto faktorů se pak nějakým způsobem promítá i do otázky vegetariánství. Z tohoto důvodu bych jako základ postavil střídmost, omezenou na uspokojování základních potřeb lidského těla a oproštění se od všech předsudků ve stravovací oblasti. Zde bych chtěl předeslat, že vegetariánství v převážné většině případů nelze zaměňovat s držením diety. Toto vnímání by bylo značným zjednodušením a rozhodně by nevystihovalo jeho podstatu. 
    Každá tato oblast by jistě vydala na samostatné zamyšlení. Ale už dost všeobecných úvah a vzhůru k tomu vegetariánství. 

    Záslužnost vegetariánství

    Mnoho lidí se domnívá, že vegetariánství je jakási zásluha, důkaz nadřazenosti, větší vyspělosti či hodnoty jedince. Osobně jsem přesvědčen o tom, že tomu tak není. Opravdové vegetariánství sice stojí na konci dlouhé a obtížné cesty, ale rozhodně není ke chlubení. Pokud budeme člověka chápat v duchu biologické evoluce jako poslední zvířecí vývojové stádium a z duchovního hlediska jako přechodný druh mezi bytostí fyzickou a duchovní, dojdeme nutně k závěru, že jsou u něj na místě všechny tři varianty stravování. Jejich vhodnost a přiměřenost pak bude záležet na vývojové úrovni toho kterého jedince. Zde chci připomenout, že pokud píši o vývojové úrovni, není na co být pyšný nebo čím se chlubit. Každá bytost je ve své podstatě stejně hodnotná a má zde svoje místo. Nebo si snad někdo z vás myslí, že býložravá kráva je na tom lépe než třeba masožravý lev? Rovněž tak základní problém jedení, či nejedení masa, bych nespatřoval v tomto faktu samotném, ale spíš v tom, za jakých podmínek jsou zvířata chována a usmrcována. Jejich život ve velkovýkrmnách je většinou nedůstojný a plný utrpení, stejně tak jako jejich smrt. V minulosti člověk zvířeti jako své obživě prokazoval daleko větší úctu a pokud již zvířecí život v zájmu vlastního přežití obětoval, udělal tak humánním a důstojným způsobem. Veškeré snahy ochránců zvířat se zde v podstatě míjejí účinkem a v tomto ohledu se naše vyšší civilizovanost rozhodně neprojevuje.  

    Vztah vegetariánství a duchovna

    Vegetariánství a duchovno či esoterika patří v očích široké veřejnosti neodmyslitelně k sobě. Je to něco jako kněz a celibát. Vzhledem k tomu, že se tento vzájemný vztah odnepaměti traduje v lidském povědomí, bude na tom zřejmě něco pravdy. Celá záležitost ale není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podstata problému je obdobná jako ono známé „co bylo dřív, vejce, nebo slepice?“ Spousta z nás přijímá vazbu duchovno a vegetariánství absolutně a dogmaticky. Duchovno bez vegetariánství není možné a vzhledem k tomu, že to duchovno děláme, musíme být jaksi samo sebou i vegetariány. Tak to funguje bez ohledu na to, na jakém stupni vývoje jsme a jestli nám tento způsob stravy vyhovuje. Dle mého názoru to je jedno z velkých nepochopení, jedna z největších chyb a překážek našeho dalšího rozvoje. Člověk by měl jíst to, co mu vyhovuje, co přináleží k jeho geografickému pásmu, jeho dosažené úrovni vývoje a v neposlední řadě i chuti. Všeobecný názor je ten, že nejdřív musí být to vegetariánství a až pak přijde to duchovno. Dovolil bych si toto tvrzení obrátit, dělejte to duchovno, jezte při tom na co máte chuť, a to vegetariánství dojde jaksi samo ať chcete nebo ne. 

    Vývojová úroveň člověka a strava

    Další důležitou oblastí je dosažená vývojová úroveň každého z nás. Zjednodušeně by se dalo říci, že podle této úrovně tělo každého z nás kmitá na patřičné frekvenci. Frekvence těch, kteří jsou na úrovni nižší, je také nižší a tudíž bližší živočišné říši. Proto je pro ně konzumace masa zcela přirozená a v podstatě nezbytná. V opačném případě dochází k disproporcím, které vedou k jejich vnitřnímu diskomfortu, podrážděnosti a agresivitě. Jistě jste se už někde setkali s tvrzením, že vegetariáni jsou nervózní, podráždění a agresivní. Pravděpodobně jste se s takto agresivními jedinci mohli i setkat. Toto byl důsledek právě popsaného stavu. Tento stav další rozvoj neurychlí, spíše naopak. Na druhou stranu u vyspělejších jedinců, jejichž tělo kmitá na vyšší frekvenci, se konzumace masa stává postupně naopak nevhodnou a škodlivou. Snaha o zvýšení své úrovně prostřednictvím změny stravy není vhodná, protože bychom chtěli důsledkem změnit příčinu, což dost dobře nefunguje. Vazba je tedy v tomto případě zcela opačná, než se většinou soudí. Vegetariánství tedy není podmínkou a potřebou duchovního rozvoje, ale naopak jeho výsledkem a přímým důsledkem. Tento stav se u člověka projevuje i jeho chutí. Pokud se zrovna nejedná o patologickou příčinu této chuti nebo nějakou restimulaci, tak je chuť velmi důležitým vodítkem toho, co máme právě jíst. Osobně zastávám ten názor, že naše požadavky a potřeby jsou realizovány právě prostřednictvím naší chuti. Proto by měl člověk za normálních okolností jíst právě to, na co má chuť. Samozřejmě, pokud se jedná o chutě neadekvátní, nebo nějakým způsobem podezřelé, je třeba tento stav vnímat jako problém a patřičným způsobem jej řešit. Ve své praxi jsem se již mnohokrát setkal s tím, že svoje vnitřní problémy klient navenek projevoval právě prostřednictvím jídla nebo pití. Po odstranění těchto problémů se i konzumace stravy vrátila do normálu. Proto zde nemá nějaké vědomé omezování a držení diet příliš velkou šanci. Tyto snahy navozují člověku jenom další strádání, kterému nakonec stejně podlehne. V praxi se velmi často setkáváme s názorem, že podmínkou úspěšného duchovního rozvoje je vegetariánství. Spousta „duchovních mistrů“ a „duchovních učitelů“ klade tento požadavek na svoje žáky bez ohledu na to, na jaké se momentálně nacházejí úrovni. Mnohdy mi to připadá, jako by právě toto byl ten nejdůležitější faktor. Z tohoto důvodu se také spousta jedinců stává skalními a netolerantními vegetariány. Mnozí si pak na tom dokonce staví svoji duchovní image. Tento přístup podle mého názoru není správný. Páchá zejména škodu na žácích samotných, kteří se takto nechají zmanipulovat, ale na druhou stranu nesvědčí ani o dostatečné úrovni toho kterého mistra, či učitele. Ano, jistě zde vazba a přímá úměra mezi duchovnem a vegetariánstvím je. Mělo by se ale jednat o vegetariánství přirozené a spontánní, které přišlo prostřednictvím dosažené úrovně a nemělo by s ní být v rozporu. Ani v tomto případě ale vegetariánství není samospasitelné a dle mého názoru se rozhodně nejedná o rozhodující kritérium. Podle mých zkušeností je pro zdárný duchovní rozvoj daleko důležitější pravidelná práce na sobě než to, co zrovna jíte. Osobně znám případy celoživotních vegetariánů, kteří na základě svých projevů a dosažených výsledků rozhodně příliš daleko na své duchovní cestě nezašli. Na druhou stranu znám některé lidi, kteří spokojeně maso jedí a přitom jsou na tom daleko lépe. 

    Vegetariánství a zdraví

    Velmi diskutovanou je oblast zdravosti, či naopak škodlivosti vegetariánské stravy co do jejího složení a kompletního pokrytí lidských potřeb všemi potřebnými látkami. Zde se lidstvo vpodstatě dělí na dva tábory, zastánce masité stravy (těch je podle všeho většina) a stoupence vegetariánství. První skupina tvrdí, že bez masa nelze dlouhodobě bez zdravotních následků žít, protože tělu bude chybět právě to nebo ono. Druhá skupina naopak tvrdí, že strava bez masa je daleko zdravější, že se bez toho či onoho klidně obejdou nebo je v případě potřeby nahradí tím či oním. Tato skupina navíc pochopitelně hraje na humánní strunu a zdůrazňuje utrpení zvířat, která lidem dávají zbytečně svoje maso. Obě skupiny si pak na pomoc berou lékaře a vědce. Svoje postoje opírají o výzkumy různých (někdy dokonce i stejných) organizací. Můžeme zde také často slyšet nářky nad tím, jak vegetariánští rodiče přímo týrají svoje děti tím, že jim odpírají masitou stravu, kterou děti tak nutně ke svému vývoji potřebují a ohrožují tím jejich zdraví a život. Zajímavé je, že opačné stanovisko, tedy že rodiče konzumující maso trápí svoje děti nucením do konzumace masa, je slyšet velmi zřídka. V praxi se ale právě s tím, že děti nechtějí maso jíst, setkáme velmi často. Oba názory jsou pak natolik přesvědčeny o své pravdě, že se v žádném případě nejsou schopny tolerovat nebo dohodnout. Tyto projevy netolerance bych ještě dokázal pochopit u skupiny konzumentů masa, ale vegetariánské skupině tento postoj rozhodně nesluší a ukazuje na to, že je v jejich řadách něco nezdravého. Osobně jsem nakonec přišel k závěru, že vzhledem k neserióznosti této diskuse se žádných rozumných závěrů nedá dopátrat a celou záležitost bude lépe pustit ze zřetele. 

    Vegetariánství a krevní skupiny

    Další možný a jeden čas velmi módní pohled je na stravování podle krevních skupin. Podstata je celkem jednoduchá, máte-li tuto krevní skupinu, máte konzumovat tento druh stravy. Máte-li tamtu krevní skupinu, máte naopak konzumovat tamten druh stravy. Velká spousta lidí se v tomto systému zcela pochopitelně našla a další značná část začala svoje stravovací návyky podle něho upravovat. Osobně jsem se tímto pojetím vhodnosti stravy příliš nezabýval a spokojeně jsem si baštil, na co jsem měl chuť, bez ohledu na svoji krevní skupinu. Až nyní zpětně mě napadlo, jak to vlastně s tímto pojetím je? Bylo období, kdy jsem jedl hlavně maso, mléko a zelenina mi nejenom že nechutnala, ale dělala přímo zdravotní problémy. Tudíž jsem se vpodstatě ani jinak stravovat nemohl a tudíž by to mělo odpovídat mojí krevní skupině. Ze dne na den jsem se stal vegetariánem a mléko se zeleninou mi stejně rychle přestaly vadit a maso jíst nemohu. Zřejmě by stálo za to nechat si znovu zjistit krevní skupinu. Co když se mi také tak rychle změnila? 

    Moje zkušenosti s vegetariánstvím

    Moje vlastní, sice zatím ne příliš dlouhé, zkušenosti s vegetariánstvím jsou následující. Vzhledem k tomu, že většina naší společnosti konzumuje maso a značná část vegetariánů se pouze za vegetariány vydává bez toho aby skutečně věděla o co se jedná, nemají to skuteční vegetariáni u nás lehké. Odhlédnu raději od negativních zkušeností některých vegetariánsky starších kolegů, kteří mi vnucovali myšlenku, že je třeba tuto svoji úchylku před svým okolím tajit, protože jinak mě budou všichni považovat za divného a navíc za příslušníka nějaké sekty. I když se se svým vegetariánstvím nijak netajím, tak jsem osobně tuto zkušenost neudělal a domnívám se, že v popsaných případech bude problém zřejmě někde jinde, než v samotném způsobu stravování. Skutečností ale je, že v této oblasti panuje značná netolerance a nepochopení. Vzhledem k tomu, že svůj způsob jídla ve společnosti těžko utajíte, musíte počítat se spoustou otázek typu „co tě k tomu vedlo“ a podobně. Při pokusu nějakým způsobem se odpovědi vyhnout to je ještě horší. Odpověď na tuto otázku totiž není vůbec jednoduchá a člověku, který tuto změnu osobně neprodělal, je tato zkušenost nesdělitelná. Stejně tak to je s častou otázkou “ještě to maso nejíš?“. Z obou těchto otázek je patrné zásadní nepochopení této problematiky. Na základě svých vlastních zkušeností a rozdílu před a po této změně jsem přesvědčen, že se tato změna nikomu vysvětlit nedá. Ten, kdo touto změnou sám prošel, se neptá a je mu vše jasné. Ten, kdo ji sám neprošel a ptá se, nemůže pochopit nesdělitelné. Proto na takovéto otázky položertem a polovážně odpovídám, že mně k tomu vedlo náboženské přesvědčení, ke kterému to má ostatně dost blízko. A jak to tedy vlastně bylo doopravdy? Předtím, než se mi moje vegetariánství přihodilo, jsem již byl naštěstí s jídlem vyrovnán. Myslím tím to, že jsem na něm přestal být závislý, bylo mi celkem jedno, co jím, a stačilo mi daleko menší množství jídla než před tím. Toto období, které trvalo déle než půl roku, bylo dostatečně dlouhé, abych se s touto změnou vyrovnal a vytvořil si nové stravovací návyky. Tento stav, ke kterému jsem dospěl zcela vědomě a úmyslně prostřednictvím zpracování některých událostí v sezení, vyřešil moje problémy s nadváhou. Když píši, že se mi moje vegetariánství přihodilo, mám tím na mysli, že se jednalo o nechtěnou a neplánovanou změnu, která se projevila jako vedlejší produkt při řešení zcela jiného problému v jednom sezení. Při procházení jedné celkem krátké události byly s ní spojené somatiky a emoce takového charakteru a intenzity, že mi bylo okamžitě jasné, že už maso jíst nemůžu. Od té doby mi také maso smrdí a mám k němu odpor. Prozatím se mi dvakrát stalo, že jsem nevědomě dostal v jídle zamaskované maso nebo masový vývar. Reakce byla vždy jednoznačná, chuť jídla byla natolik odporná, že jsem ho automaticky vyhodnotil jako pokažené, sousto vyplivnul a porci s díky odmítnul. Tolik snad pro ty, kteří si myslí, že jde o nějaké strádání, omezování se, nebo odříkání. Realita je daleko prostější, ve skutečnosti to je, jako když vám někdo nutí něco co, vám z duše nechutná. Častý problém s jídlem vzniká při návštěvě přátel s běžnými stravovacími návyky. Problém hostitelky co uvařit je většinou zcela zásadní a mnohdy pokazí obsah vlastního setkání. Pokud navíc mimo masa nejíte ani vejce, natož mléčné výrobky, tak jste přímo odkázáni na vlastní zdroje nebo na držení půstu. Nad tím, když si se zájmem pročítáte například složení nabídnutých sušenek, které po zjištění, že obsahují žloutky, s díky odmítnete, se jistě každý normální hostitel pozastaví. Dala by se zde předkládat celá řada doslova komických situací vypovídajících o tom, jak například šunka, drůbež či ryby nejsou považovány za maso. Moje zkušenost je o tom, že ve veřejném stravování přímo zoufale chybí uvádění složení jednotlivých připravovaných pokrmů. Jestli v napohled vegetariánském jídle nebyly použity například vejce se rozhodně nikde nedozvíte. Svým případným dotazem na tuto skutečnost pak přivedete obsluhu v restauraci do značných rozpaků. Zbývá tedy navštěvovat buď osvědčené vegetariánské podniky nebo se omezit na konzumaci příloh a salátů. Osobně tuto situaci v neznámém prostředí raději řeším půstem. V dobách, kdy jsem ještě maso jedl, jsem se zúčastňoval různých akcí, kde se v duchu duchovních pravidel podávala výhradně vegetariánská strava. V té době jsem tento problém pojímal zvenčí a proto jsem žil v domnění, že je se stravou vše v pořádku a že je zde i pestrý výběr, jídlo to bylo většinou chutné a bylo ho dost. Ale ouha, jak jsem později zjistil, pro skutečného vegetariána většinou nekonzumovatelné. Vzhledem k tomu, že převážné většině osazenstva plně vyhovovalo, usuzuji z toho, že to s tím jejich vegetariánstvím nebude až tak žhavé. Na těchto akcích jsem se také velmi často setkával s udivenými dotazy, jak mohu jíst maso (v té době jsem měl v oblibě bůček a klobásky), s čímž jsem se nijak netajil. Mnozí se pro to také na mně dívali jako na nějakého zaostalého tvora. Přiznám se, že mi to v té době nijak nevadilo a klidně jsem šel dál svojí cestou a ládoval jsem se při tom tím, co mi chutnalo. Na jednu stranu mám radost, že se obavy těchto lidí nesplnily a na druhou stranu lituji toho, že spousta z nich skončila v propadlišti duchovních dějin. Nesmyslnost tohoto kritéria mohu doložit například tím, že mi v této době některé techniky, kterým jsem se aktivně věnoval, fungovaly daleko lépe než nyní, kdy je již nepovažuji za důležité a proto se jim ani nevěnuji.  

    Od počátku svého přechodu na vegetariánskou stravu jsem se zájmem sledoval, co se se mnou bude dít. V duchovní oblasti jsem od změny stravování doposud nezaznamenal žádnou významnější změnu, která by odůvodňovala jeho nutnost. V psychické oblasti se objevilo dost problémů, se kterými jsem se musel vyrovnat, a proto to nebylo tak jednoduché. Zejména první dny a týdny nebyly zrovna příjemné. Náhle jsem se ocitl rovnýma nohama v oblasti, o kterou jsem se do té doby v podstatě nezajímal, a tudíž jsem o ní ani nic nevěděl. V této době jsem také zcela bezvýsledně sháněl nějaké seriozní informace o vegetariánství. Narazil jsem však všude pouze na samý dogmatizmus bez seriozních základů, což mi na vnitřním klidu příliš nepřidalo. Navíc jsem byl ze všech stran bombardován stále stejnými otázkami, na které nebylo možno tazatelům dát uspokojivou odpověď. Všechny tyto problémy jsem ale nakonec překonal a vegetariánství se pro mne stalo samozřejmostí. Největší změny jsem zaregistroval ve fyzické oblasti. Po několika týdnech se dostavila krize, začal jsem být malátný, zesláblý a unavený. Tento stav trval několik týdnů, po kterých se vše vrátilo do normálu. Zhruba půl roku jsem nepociťoval žádnou změnu, vše bylo jako v době, kdy jsem jedl maso. Stačilo mi ovšem daleko míň jídla než předtím. Po půl roce přišel viditelný obrat k lepšímu, začal jsem se cítit lehčeji a celé tělo se podstatně uvolnilo. Zažívání se stalo naprosto bezproblémové. Ani po jídle se nedostavuje pocit malátnosti a únavy jako po konzumaci masitých pokrmů. Tvrzení o úbytku síly se také neukázalo být pravdivé, spíš opak se stal pravdou. Proti předcházejícímu období moje výkonnost znatelně stoupla. Markantně to je znát při sportovních výkonech a ani celodenní těžká fyzická práce mi nedělá problémy. Zaužívaný názor, že při troše zeleniny nebo hrstce rýže se těžce pracovat nedá, se ukázal zcela nepravdivý. Tělesná váha a proporce se upravily na vhodné a přiměřené úrovni. Při jídle se přitom ve vegetariánských mezích nijak neomezuji. Jím, na co a na kolik mám chuť. Stejně tak zatím nevnímám, že by mi něco ve výživě scházelo. Spíš se domnívám, že dřív než hmotná strava je pro tělo daleko důležitější jiný přísun energie. Pravda je, že až po tom, co jsem přestal jíst maso, jsem poznal chutnost jídla ve všech jeho jemných nuancích. Příprava vegetariánské stravy je ale daleko časově náročnější a pracnější než příprava masa. Jsem vděčný mojí manželce, která tuto oběť po počátečním reptání přijala a stravě věnuje daleko větší péči než před tím. Bez jejího přičinění bych se určitě daleko víc odbýval. Pestrost a kvalitu stravy však vnímám spíš v chuťových než obsahových mezích, které jsou dány jednoznačnými omezeními. Cuketa stokrát jinak obsahově zůstane vždy jenom cuketou, i když bude chutnat pokaždé jinak a vždy skvěle. Stejně tak moje zkušenost ukazuje na neplatnost mýtu o nutnosti jíst vařenou stravu a stravovat se pravidelně. V době, kdy jsem vařenou stravu jedl a stravoval jsem se pravidelně 5x denně, jsem měl zároveň značné zažívací problémy. Dnes, když jím většinu stravy v syrovém stavu a stravuji se nepravidelně a maximálně 3x denně, tyto problémy rozhodně nemám. Ze své zkušenosti usuzuji, že příčina je ukryta někde jinde než ve způsobu stravování. Při tomto způsobu stravování nepociťuji žádné napětí, nervozitu ani chuť na maso a vajíčka, jak by mohl někdo předpokládat. Prostě nejde o žádné strádání, ale o naprosto pohodový způsob výživy. Stejně tak mi nevadí, pokud sedím u jednoho stolu s lidmi, kteří si dopřávají nadměrné masité porce a já mám třeba jenom přílohu. Spíše pozoruji, že s tím mají oni větší problémy než já. Je to prostě jenom rozdílný způsob bytí každého z nás. Pravdou ale je, že se naprosto cíleně vyhýbám masnám a masité pokrmy zásadně nepřipravuji. Stejně tak mohu potvrdit to, že vegetariáni mají daleko větší chuť na sladké a oříšky. Osobně se domnívám, že je tato změna chutí zapříčiněna potřebou doplňovat některé látky, které ve stravě chybí. Celkově mohu říci, že vegetariánství není opravdu nic lehkého. 

    Závěr

    Po všech svých zkušenostech v této oblasti nedělám rozdíly mezi lidmi kteří maso jedí a těmi, kteří jsou vegetariány. Pro každého je přirozené a vhodné něco jiného. Žádný univerzální návod jsem nikde nenašel a domnívám se, že v této oblasti ani neexistuje. Proto si dovolím varovat všechny ty, kteří nejsou opravdovými vegetariány, ale z nejrůznějších důvodů se za ně pouze vydávají, aby toho raději včas nechali. Vyvarují se tak pravděpodobným problémům, zbytečným nepříjemnostem a strádání. V očích těch, kteří ví o čem vegetariánství je, pak rozhodně tímto svým rozhodnutím v ceně neklesnou, spíše naopak. Nemluvě o tom, že v každém z nás se dá číst jako v otevřené knize, jde jenom o to, kdo v nás čte. Proto je jakákoli přetvářka a vylepšování vlastní image naprosto zbytečné. 
Na toto téma by se toho dalo napsat ještě hodně a v žádném případě si nedělám představy o tom, že jsem toto velmi vděčné téma naprosto vyčerpal. Některých problémů jsem se pouze dotkl a mnohé jsem prostě buď zcela vědomě nebo i nevědomě úplně vynechal. Doufám ale, že jsem vás motivoval k zamyšlení se nad otázkou, která je zřejmě stejně stará jako lidstvo samo. 

    Recept – nakládané tvarůžky - malá odměna pro ty, kteří dočetli až sem

    Upozorňuji, že recept je vhodný pouze pro obzvlášť otrlé povahy, případně o samotě žijící staré mládence. K jeho vytvoření mě vedla skutečnost, že jsem byl nucen upustit od dříve oblíbených utopenců, které jsem chtěl nahradit něčím obdobně delikátním. Vzhledem k tomu, že se jedná o vlastní tvořivost je jeho podobnost s jinými recepty čistě náhodná.

    Složení:
    jedno balení velkých kulatých tvarůžků
    jedna velká cibule
    několik stroužků česneku
    jedna feferonka (v případě nouze je možno nahradit chilli)
    koření – sůl, bílý pepř, pálivá paprika, drcený kmín
    olej – olivový nebo jakýkoli pro přípravu pokrmů za studena

    Postup:

    Vezměte sklenici o objemu 0,7l se šroubovacím uzávěrem. Připravte si jednotlivé komponenty – tvarůžky nakrájejte na kousky, cibuli nakrájejte na kolečka, česnek nakrájejte na plátky, feferonku nakrájejte na kousky a vyjměte semínka. Do sklenice rozložte vrstvu tvarůžků, kterou osolte a dle vlastní chuti okořeňte (doporučuji raději víc než méně, proces zrání vše zjemní). Takto připravenou vrstvu překryjte vrstvou cibule doplněnou o česnek a feferonku. Vše znovu opakujte dokud Vám stačí suroviny. Jednotlivé vrstvy náležitě utlačte aby mezi nimi bylo co nejméně vzduchu. Následně vše zalijte olejem tak, aby vše bylo pod jeho hladinou. Nakonec zavřete sklenici a nechte zrát při pokojové teplotě dva až tři dny. Proces zrání je ukončen když se obsah sklenice o několik centimetrů zvedne. Proto je nutné mít ve sklenici nad hladinou oleje dost volného prostoru. Poté je možno konzumovat, případně uložit do lednice.

    Konzumace:

    Jedná se o vhodnou a rychlou večeři pro chvíle, kdy zrovna nemíříte do společnosti. Podáváme na talířku včetně oleje, nejlépe při pokojové teplotě. Vhodným doplňkem je tmavé pečivo nebo tmavý chléb. K pití doporučuji mírně chlazené nealkoholické pivo, v horším případě vodu, mléko se příliš neosvědčilo a džus výslovně nedoporučuji.

    Dobrou chuť!

LLV - říjen 2002