Duchovní konzum

    Velkým úskalím duchovního rozvoje je duchovní konzum. Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného, než o rafinovaný projev konzumní společnosti, které podléhá i velká část hledajících. Kdo jsou ti, kdo hledají duchovní hodnoty? Čím se vyznačují a co mají společného? Jedním z jejich společných jmenovatelů je odpor ke konzumnímu způsobu života. Vzhledem k tomu, že jejich počet neustále narůstá, jedná se ze strany konzumní společnosti o významnou složku spotřebitelů. Proto na tuto skutečnost reagují i organizátoři konzumní společnosti. Při jejich bohatých zkušenostech jim naivita hledajících nečiní vážnější problémy. Proto normální materiální konzum obohatili o konzum duchovní. Jako houby po dešti se množí čajovny, knihkupectví s duchovní literaturou, obchody z nejrůznějšími duchovními a orientálními předměty, kurzy, přednášky a podobné akce. Duchovna chtivý hledající pak upadá do osidel této formy konzumu. Drancuje knihkupectví, kde skupuje vše, co se alespoň částečně dotýká přehledu jeho zájmu. Skutečně hodnotných knih je však jako šafránu a tak je většinou zahlcen nejrůznějším duchovním balastem, věcmi přímo škodlivými, ne-li přímo černou magií. Svůj příbytek si pak vyzdobuje nejrůznějšími duchovními předměty, lampami, vonnými oleji, tyčinkami, soškami Budhů, mudrců a podobně. V této dekoraci se pak oddává poslechu meditační či jiné duchovní hudby a pěstuje ono kýžené duchovno. Nezřídka se také schází s obdobně zaměřenými jedinci, kde si vyměňuje svoje duchovní zkušenosti a dozvídá se ty nejpodstatnější duchovní pravdy, jako jsou která kniha zrovna vyšla a kdy a kde je pořádán jaký kurz či setkání. Nejsou opomíjeni ani cestování chtiví jedinci a v nabídce řady cestovních kanceláří najdeme ty pravé akce, kde je možno za realizací duchovna vyrážet na více či méně atraktivní místa. Jedná se však skutečně o nějaký duchovní rozvoj? Nebo je to pouze jeho konzumní náhražka, která člověka od duchovního rozvoje naopak odvádí? O jeho podstatě se pak můžeme přesvědčit prostřednictvím dosaženého duchovního pokroku těchto rádoby hledačů duchovních hodnot, případně jejich vleklých psychických či fyzických obtíží. Z toho pak můžeme vyvodit, že se nejedná o žádnou skutečnou duchovní cestu, ale o nic menšího, než o další formu konzumu, kde je zaměňována forma za obsah a patlání se v pojmech za nacházení a odstraňování příčin problému. Jistě nemám nic proti tomu, aby si člověk koupil hodnotnou knihu, která jej momentálně osloví a obohatí, patřičně si vyzdobil svůj příbytek, poslouchal příjemnou hudbu nebo absolvoval nějaký ten kurz. Ba naopak, sám to také tak dělám. Jde pouze o to, že by se fasáda neměla zaměňovat za obsah. Vždyť spousta hledajících k tomu, aby nalezli, nepotřebují nic z toho, co jsem zde zmínil. Žijí prostě a směr svého hledání neorientují navenek, ale do svého nitra, kde pak také skutečně nacházejí. Na rozdíl od toho je pak konzum duchovna udržován a rozvíjen stále novými módními trendy. Tímto se z něho stává jistě velmi dobrý obchod, který odvádí do náruče konzumu stále větší množství hledajících, kterým takto brání nalézat to, co hledají. Toto je pak i jeden z důvodů, pro který se nemusíme obávat pozitivních změn ve společnosti, se kterou nejsme spokojeni. Málokdo si však uvědomuje, že tomuto stavu sám nevědomě napomáhá. Ve své podstatě jsme totiž k pravdě a poznání stejně slepí jako ti, kteří se plně realizují v tradičních formách konzumu. Proto je také bláhové namýšlet si, že jsme na tom lépe než oni. Možná je tomu právě naopak, protože oni alespoň nic nepředstírají.

    K těmto a mnohým dalším závěrům jsem dospěl v příjemném prostředí jednoho knihkupectví s čajovnou, obklopen stohy duchovní literatury, za zvuků příjemné meditační hudby a nad šálkem dobrého čaje. Působení tohoto prostředí pak umocňoval nepřetržitý koloběh duchovně vyhlížejících zákazníků. Pod tímto pláštíkem se však skrývala i nesnášenlivost, podlost a agresivita personálu, který, jak se záhy ukázalo, pouze čekal na svoji příležitost, aby se mohl projevit.

    Závěrem si pak každý sám za sebe můžeme položit otázku. Kam patřím a čeho jsem doposud na své cestě dosáhl? Vyvíjím se, nebo jsem zavalen duchovním brakem a na nic pořádného nemám čas? Při zodpovězení této otázky přeji všem hledajícím hodně osobní odvahy, jakož i úspěchů na jejich cestě.

LLV - únor 2001

Zpět
Vytiskni stránku