Meditace

Otázky a odpovědi

 

    V průběhu meditační praxe se v důsledku prohlubujícího poznání u meditujícího objevují otázky, na které hledá odpověď. Vzhledem k tomu, že se jedná o individuální proces, je obtížné tyto odpovědi předávat hromadně. Na některé otázky, se kterými se v průběhu meditační praxe dříve či později setkáte můžete najít odpovědi zde.

    Je zapotřebí si uvědomit, že meditace není jenom o nádechu a výdechu, případně správném sezení. To, s čím jste se mohli seznámit na základním semináři, je jenom nezbytným předpokladem pro praktikování vlastní meditace, jejíž podstatou je skutečně práce s myslí. K té se však dostanete jenom v případě, že proniknete pod povrch a překonáte počáteční nepochopení a znechucení.

    Pokud ve své meditační praxi narazíte na jiné otázky a pošlete nám je a budeme na ně znát odpověď, rádi na ně odpovíme.

 

OTÁZKA: Nemám utkvělé myšlenky, ale nejčastěji mám myšlenky na to, co bych měla udělat nebo co plánuji udělat (tvůrčí projekty), naskakuje mi tam plánování času, co mám zařídit apod. Mám to považovat za „běžné“ myšlenky, nebo to svědčí o něčem, co bych měla také zpracovávat?
ODPOVĚĎ: Myšlenky, které vyvěrají v meditaci, mají různé kategorie. Tento typ myšlenek je projevem ega. Je možno si o tom popovídat při nějakém setkání s vnitřními bytostmi. Zeptat se ega, jak to myslí a proč to dělá.

OTÁZKA: Většina mých problémů svědčí o tom, že se neudržím v hladině: usínání, povolování rukou, povolování zad, kácení se na jednu stranu. Co dělat pro to, abych se v hladině udržela? Jak vědomě zvýšit mozkovou činnost, když už jsem v tom usínání? Jak poznám, že jsem v té správné hladině? Občas bývám z meditace naštvaná a podrážděná – jak jsem se dočetla, může to být způsobeno „uvíznutím“ v nižších gama hladinách.
ODPOVĚĎ: Je třeba se vrátit k práci s mozkem (zkušenostem z alfa seminářů) – trénovat různé hladiny, pobývání v různých hladinách a přechod mezi nimi. To, zda se jedná o správnou hladinu, poznáme podle projevů. Pokud dochází k usínání, jedná se o hladiny alfa (7-14 Hz) nebo nižší (Theta 4-7 Hz). Je třeba sledovat emoce, je třeba sledovat reakční délku – jak rychle poznáme, že je tady myšlenka nebo jiná porucha. Pokud je reakční délka dlouhá, jsme v jiné hladině než v té správné.

OTÁZKA: Občas se přistihnu, že označování „nádech, výdech“ přebere mysl jako jakýsi vnitřní hlas, zatímco pozorovatel v klidu poklimbává.
ODPOVĚĎ: Sledovat bdělost pozorovatele – to je v meditaci to podstatné.

OTÁZKA: Ve skriptech je psáno: „V meditaci pasivně sledujeme to, co se aktivně odehrává“… Stále tomu nerozumím – jakmile začnu být pasivní, tak usínám. Jakmile se snažím být pozorná, bdělá, tedy aktivní, zvyšuje to neklid a množství myšlenek. Jak to tedy je?
ODPOVĚĎ: Můžeme také říci, že aktivně sledujeme to, co se pasivně odehrává. Protože pozorovatel je jak aktivní (aktivně sleduje, co se odehrává), tak pasivní (nezasahuje do toho, co se odehrává). Také naskakující myšlenky jsou jak aktivní (naskakují aktivně, odehrávají se tam aktivní procesy), tak pasivní (nejsou řízeny, ani v nich aktivně nepokračujeme – pouze si je uvědomíme a opustíme je).

OTÁZKA: Pokud se mi podaří se trochu zklidnit, velmi se zklidní také dech, je klidný jako při spaní, ale já začínám usínat doopravdy. Mám se snažit držet normální povrchní dech? Třeba by mi to pomohlo v tom, abych neusínala.
ODPOVĚĎ: Nechat dech jak je, a všímat si bdělosti.

OTÁZKA: Do jaké míry se mám soustředit na fyzický prožitek nádechu a výdechu? Dá se tam jít do velkých detailů až na molekuly – není to pak zavádějící?
ODPOVĚĎ: Jde o to pochopit, jak mysl funguje. V tomto případě ulpívá na fyzickém prožitku – je třeba si uvědomit toto ulpívání a zjišťovat, proč je tam tato tendence.

OTÁZKA: Rozumem vím, že celý proces meditace je zajímavý a že se toho o sobě hodně dozvím. Že je to čas „jen pro mě“, pro mé sebezkoumání a vede k moudrosti. Ale když jsem ve stavu únavy a trvalé ospalosti, tu motivaci tam pak necítím, jeví se vzdálená, neosobní a cítím jen nedostatek energie - ospalost - nudu - averzi - vztek. V té chvíli převažují nepříjemné pocity nad touhou po opravdovém porozumění. Co s tím?
ODPOVĚĎ: Proč ulpíváš na té únavě? Je to stejná vějička jako všechno ostatní. Mysl je svébytná a dělá si, co chce, v tomto případě odchází s únavou. Ale proč s ní odchází i bdělý pozorovatel? Je třeba chápat, že je to jen další hra mysli – toto je třeba odhalit – a pak zjišťovat, o co tam jde dál.

OTÁZKA: Když se začnu ptát, jaká ta mysl právě je a jak se cítí, uvědomím si například, že mysl je křečovitá, zaťatá, nebo že se nudí a začíná mít odpor. Vlastně si uvědomuji, že moje mysl má mnoho silných reakcí na to, co se děje. Pokud si toho nevšímám a vracím se k předmětu, nastává rychlý pokles energie, dostaví se otupělost a ospalost. Pokud to začnu rozebírat – např. onu křečovitost mysli nebo vztek, začínám se zamotávat do myšlenkových konceptů a následuje myšlenkový řetězec, který není pochopením procesu, ale spíše poruchou. Je to pak chaos v mysli, zmatek. Co se s tím dá dělat?
ODPOVĚĎ: Pokud se objeví fyzická bolest nebo emoce, je třeba si označit její charakter. Druhým krokem je uvědomit si svoji reakci na tuto bolest nebo emoci (například snaha se té nepříjemné emoci vyhnout nebo před ní utéct). Snažit se přijít na to, proč to tam je, prožít si to, uvědomit si to. A pak vyprázdnit mysl, znovu se k té bolesti/emoci vrátit a s prázdnou myslí vnímat, co přichází – měl by přijít vhled, komplex informaci, které osvětlí hlubší příčinu. Není to žádná myšlenková spekulace, je to intuitivní vjem (stejné jako když v sezení hledáme příčiny problému v minulosti a přijde informace – vjem).

OTÁZKA: Pořád nerozumím pojmům. Kdo je mysl, kdo vytváří pozornost a všímavost?
ODPOVĚĎ: Mysl je nástroj k psychické práci. Pokud tuto psychickou práci neděláme, mysl by měla být v klidu. Kdo jsem já a kdo je mysl? Já = duše = bdělý pozorovatel nejsem mysl. Jelikož já nejsem mysl, jsem schopen/schopna si uvědomit sama sebe, tak proč na sebe vztahuji pocity mysli a ztotožňuji se s nimi? Je třeba držet ten odstup, uvědomovat si dělicí čáru mezi myslí a sebou.
 

JV – květen 2013