Meditace
Zkušenosti
Moje zkušenosti s meditací
K pravidelné meditaci se nyní vracím po téměř dvouleté pauze. I když jsem tehdy absolvovala seminář Slovácké meditace a také několik meditačních víkendů s buddhisty, meditace se nestala mou pravidelnou aktivitou ani potřebou. Dá se říci, že jsem se s meditační aktivitou rozešla s pocity frustrace a ztraceného času – toužila jsem vidět nějaký posun a žádný se nedostavoval.
Zároveň ale při jiných každodenních aktivitách vidím, že
kultivace mysli je důležitá a že bez ní jsou některé věci problémové nebo
nerealizovatelné. Také mám jeden osobní problém, který by mohla pravidelná
meditace zlepšit, a to jsou problémy s tím, abych večer usnula, aby byl spánek
kvalitní a přinášel odpočinek.
Seminář Slovácké meditace beru tedy jako motivační impuls k
pravidelnému zasednutí a ke snaze o hlubší pochopení toho, co meditace je a co
se při ní odehrává.
V prvních dnech pravidelného zasednutí narážím na to, že celý
proces od přijetí záměru až po přijetí opatření ke zlepšení je poměrně složitý
(složitější než u Buddhistů), nemám zcela jasno v jednotlivých fázích a neustále
na něco zapomínám. Potřebuji si detailně ujasnit, kdy a v jaké pozici se
odehrávají jednotlivé fáze a jaká je při nich vnitřní práce. Proto si pro sebe
vyrábím tabulku, jejíž detaily konzultuji s Luďkem. Je pro mě dobrou pomůckou,
před meditací i po ní stačí rychlý pohled a vím, kde jsem a zdali jsem na něco
nezapomněla. Tabulku dávám k dispozici i dalším šťouralům (viz níže).
V prvních dvou týdnech je nejčastějším problémem při meditaci
usínání (možná bych neměla říkat „problém“ – je to prostě tak jak to je, „je zde
usínání“). Po několika málo či více minutách dochází k povolování prstů na
složených rukou, povolování trupu a naklánění na stranu, ale hlavně bdělý
pozorovatel spí. Zapomínám označovat a do vědomí se nasouvají snové obrazy a
omámenost. Je to stále stejná záležitost – po většinu života „trénuji“ pobývání
v hladině alfa či nižší, a zde při meditaci bych měla být ve vysoké gamě. Při
meditaci si pak nejsem jista, zda je to ta správná hladina, a hlavně podle
projevů vidím, že stále padám níže. Snažím se najít na internetu nějaké
informace o hladině gama a hlavně důsledně dodržovat postupy při chození do
různých hladin a „kotvy“ spojené s určitou hladinou. V gama hladině se aktivita
přesouvá do předních oblastí mozku, je to stav mentální ostrosti, stav jako když
chceme řešit nějaký problém. Při jedné meditaci docházím k tomu, že vytvářím na
čele jakousi hranici, pod níž oči a nadočnicové oblouky zůstávají uvolněné (měla
jsem tendenci dávat do této oblasti napětí díky své usilovnosti a zaměřenosti na
cíl). Nad touto hranicí (horní polovina čela a přední laloky) zůstávají ve stavu
aktivity a mentální ostrosti. To mi celkem pomohlo k lepšímu držení se v
hladině.
Prošla jsem několik ranních meditací, které byly naprostou
krizí – pocit ospalosti od samého začátku, bolesti v nártech a kolenou (které
jindy nemívám) spojené se silnou touhou to ukončit, pocity vzteku a silné
frustrace. Dodržela jsem sice původně zamýšlený čas meditace, ale i po meditaci
přetrvával vztek a negativní pocity. V první chvíli jsem si říkala, že s
meditací definitivně končím. Ale pak jsem se z těchto pocitů dostala sebeironií
a nadhledem a šla hledat další informace. S pomocí článků Ashina Tejanyi jsem
pochopila, že mé úsilí má všechny rysy nesprávného úsilí (tj. jsou přítomny
neprospěšné stavy mysli, jako jsou chtivost, averze a nevědomost). A že kromě
správného úsilí bych měla citlivě doplnit i zkoumání jevů. Začít poznávat, jak
ty neprospěšné stavy vznikají, zkoumat v jakém stavu se mysl právě nachází. A
také se umět ocenit za tento proces učení a nedělat „energické soustředění“,
kterým zřejmě ztrácím energii.
Od té chvíle meditaci zažívám příjemněji – začínám se na ni těšit („tak co mě překvapí tentokrát?“), ospalosti zažívám již méně, z meditace vycházím v klidu a příjemné náladě. Změnu k lepšímu pozoruji na hodině jógické Pranajámy – bdělá pozornost je lepší, vše vnímám jaksi hlouběji.
Při jiné meditaci – opět zápasím s ospalostí a usínáním a nedaří se mi dostat se
z tohoto stavu. Pak mi najednou dochází, že si ospalost sice uvědomím a rychle
se vracím k dechu, ale zapomínám ji označit. Ospalost pro mě znamená „to je
špatně, rychle zpátky k dechu“ a chybí tam klidné označení a možná i bližší
prozkoumání („Jaká ta ospalost vlastně je? Co při ní cítím?“). Jakmile jsem si
ji v klidu a s pochopením označila, pocítila jsem stoupající energii (vlna
tepla, pocit horka na tvářích zevnitř) a ospalost byla pryč. Zbytek sezení
proběhl příjemně.
Při další meditaci: dělala jsem to samé, ale nefungovalo to.
Opět velká frustrace. Naštěstí se pomalu mění moje reakce v tom, že frustrace
není konec, ale něco, nad čím je třeba se hlouběji zamyslet. A tak se snažím
tomu přijít na kloub a dochází mi, že fyzická únava je do značné míry (nebo
úplně?) myšlenkový koncept a že nemusí mít souvislost s tím, jak se cítím já
(Já).
Při jiné meditaci se přistihuji (dochází mi), jak se mysl horlivě (zběsile,
přehnaně rychle) vrací k meditačnímu předmětu – tak rychle, že zapomíná
označovat. Rozkolísává to celou meditaci, místo uklidnění je to rozrušení a
následuje výron myšlenek. Takže: nelze klackem hnát mysl ke zklidnění, ale i můj
přístup musí být klidný.
Z uvedeného je patrné, že se pozvolna mění můj přístup k
meditaci (díky bohu). Mám dobrý pocit z toho, že mizí odpor a nechuť a pozvolna
nastává radost ze zkoumání a dobrodružství sebepoznávání.
Meditace – postup
| O čem to je (8 fází procesu) | Vnitřní práce | Fyzická pozice, kdy a kde |
| Přijetí záměru - stanovení cíle a rozhodnutí, že to budu dělat | Rozhoduji se, že budu pravidelně meditovat. | Pokud medituji ráno, rozhoduji se večer, že ráno vstanu, nařídím si budík, připravím si pomůcky k meditaci. |
| Definování obsahu - osnova, uvědomění si jednotlivých bodů | "Nyní se rozhýbu, pak pozorně zasednu, všimnu si smyslů, půjdu do správné hladiny (příp. nakontaktuji mistry), pak budu xx minut provádět meditaci, pak všímavě ukončím, rozloučím se s meditačním předmětem (příp. poděkuji mistrům), vrátím se do běžné hladiny mozku, všimnu si smyslů, rozhýbám se, provedu rekapitulaci“ | Ve stoje před vlastní meditací, ráno. |
| Příprava | Soustředění se na tělesné vjemy, na to, aby tělo bylo příjemně protažené. | Zacvičení si (rozproudění krve, rozhýbání
kloubů).
Zaujímání pozice, uvrtění se, plachetka, nachystání minutky. |
| Zahájení činnosti | Uvědomění si smyslů („ toto je můj zrak, sluch, dotek…“). Přes alfu (tj. stav fyzického uvolnění) do vyšších frekvencí mozku (gama – stav vysoké pozornosti). Případně zavolání mistrů (Sh., M, Buddhy). Vlastní zahájení („Nyní se budu 30´ věnovat meditaci soustředění, kde hlavním meditačním předmětem je dech, vedlejším meditačním předmětem jsou jakékoli poruchy, které budu důsledně označovat, zahajuji TEĎ“). | V meditační pozici.
Zapnutí minutky. |
| Vlastní činnost | Provádění meditace soustředění – sledování nádechu a výdechu. | V meditační pozici. |
| Ukončení činnosti |
„STOP“. 10x všímavý nádech výdech jako rozloučení se s
meditačním předmětem. |
Krátké rozhýbání, rozcvičení. Stopnutí zvonění minutky. Stále ještě v
meditační pozici.
Všímavé opuštění pozice |
| Rekapitulace, vyhodnocení činnosti | Vyhodnocení činnosti, rekapitulace Shrnutí kladů a záporů. Uvědomění si toho, co se dařilo a co ne. Uvědomění si, jaký byl výskyt poruch nebo na co jsem zapomněla. |
U stolu s deníčkem. Zápis poznámek z meditace.
|
| Přijetí opatření | Vlastní práce na nápravě | Zápis podnětů k nápravě. |
JV - květen 2013
Stanovisko:
U meditace je důležité nejen znát potřebnou teorii, ale také ji uchopit sám
za sebe a uvést ji do praxe.
Není na závadu, pokud se výsledná praxe v detailech u různých jedinců odlišuje.
Rozhodující je chuť meditovat a dosažený meditační pokrok.