Cyril (Konstantin) se narodil v roce 826, nebo 827 v Soluni v Byzantské říši. Zemřel 14. února 869 v Římě. Vystudoval teologii, filozofii a literaturu na císařské univerzitě v Konstantinopoli. Studia ukončil kolem roku 847. Byl vysvěcen na kněze a jmenován chartofylaxem - knihovníkem a archivářem. Po ukončení tohoto působení byl v roce 851 vyslán na území Saracénů severně od Bagdádu, aby tam šířil křesťanství. V roce 855 se uchýlil do stejného kláštera jako Metoděj. Těžce nemocný v roce 869 opět vstoupil do kláštera, kde záhy poté zemřel na tuberkulózu. Až do 19. století byl na našem území Cyril znám pod staročeským jménem Crha.

Metoděj se narodil v roce 815 v Soluni v Byzantské říši. Zemřel 6. dubna 885 ve Velehradě ve Velkomoravské říši. V roce 835 byl jmenován archontem - vojenským úředníkem a správcem byzantské provincie obývané Slovany. Kolem roku 845 svůj úřad opustil, vstoupil do kláštera jižně od Konstantinopole, kde přijal mnišské jméno Metoděj. Již v roce 861 přijal hodnost igumena - představeného kláštera Polychron na březích Marmarského moře. V letech 869 až 885 pokračoval ve své misi na Velké Moravě. V roce 869 byl vysvěcen na biskupa a jmenován arcibiskupem panonsko-moravské arcidiecéze, čímž byla země Rastislava přidána pod správu římského stolce. V roce 870 byl zajat Franky a na popud Ludvíka II Němce sesazen a odsouzen na doživotí. V roce 873 byl na zásah papeže Jana VIII osvobozen a opětovně dosazen do čela Moravské arcidiecéze. V roce 879 byl obviněn z kacířství a povolán do Říma. Toto období bylo plné vnitrocírkevních rozepří a podvodů. Před svojí smrtí v roce 885 ve věku 72 let jmenoval svým nástupce Slovana Gorazda. Po dalších církevních intrikách byl Gorazd sesazen a Metodějovi žáci v okovech vyvedeni ze země. Metodějův hrob se do současné doby nepodařilo nalézt. Až do 19. století byl na našem území Metoděj znám jako Strachota.

Oba bratři se narodili v rodině byzantského hodnostáře, jejich matka byla zřejmě slovanského původu. Proto znali staroslovanský jazyk. Jak v oblasti státní, tak duchovní to byla v Byzanci velmi neklidná doba, která vyvrcholila státním i církevním převratem. V roce 860 byli oba bratři vysláni na misijní cestu ke Kaspickému moři na území Chazarů, kteří přijali židovské vyznání. Jejich mise netrvala dlouho.  Na žádost knížete Rastislava a z rozhodnutí byzantského císaře Michaela III a patriarchy Flotiose již v roce 863 oba bratři přichází na Velkou Moravu. Cyril upravil staroslovanské písmo a na jeho základě sestavil písmo hlaholici. Společně s Metodějem do něho pro potřebu bohoslužeb přeložili liturgické knihy. Vytvořili také Soudní zákony pro laiky. Pro ty, co nepřijali křesťanství v nich stanoví přísné tresty. „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“ V roce 867 se vypravili na misi do Panonie a v roce 868 dorazili do Říma, kde je přijal papež Hadrián II. Papež povolil liturgii ve staroslovanském jazyce a vysvětil Metoděje na kněze.

Oba bratři jsou u nás také známí jako soluňští bratři, apoštolové Slovanů a slovanští věrozvěsti. Uctíváni jsou katolickou církví, východní pravoslavnou církví, anglikánským svazem církví a luteránstvím. Jsou patrony Bulharska, Severní Makedonie, České republiky, Slovenska, Srbska, Arcidiecéze lublaňské, Torontského řeckokatolického exarchátu a Eparchie košické. Jejich svátky jsou stanoveny podle uctívačů na 11. a 24.května, 14. února, 5. července, nebo 7. července. U nás a na Slovensku to je 5. července. Jejich sousoší je na našem území umístěno na různých místech, například v Moutnici, Praze na Karlově náměstí, či Karlově mostě, Třebíči, Radhošti u Dolní Bečvy, Brně, nebo Mikulčicích.

Společně s knížetem Rastislavem tito dva věrozvěsti zapříčinili genocidu našeho původního obyvatelstva. Védičtí Slované kteří v tomto období naše území obývali, byli zdecimováni. Kdo se nepodvolil a nenechal se pokřtít, byl zabit, nebo prodán do otroctví. Z toho vychází spojení Slovan = otrok. Argument, že se jednalo o primitivní pohany, kteří byli pozvednuti na vyšší úroveň, rozhodně neobstojí. Bylo to přesně naopak, védická kultura byla mnohem vyspělejší než nastupující kultura křesťanská. Samostatnou otázkou zůstává to, jak je možné, že k těmto společenským procesům mohlo v takto vyspělé společnosti dojít. Na našem území tedy zůstali pouze ti, kteří se podvolili této zvůli. Jejich motivace byla různá. Zejména to byl strach ze smrti nebo dosažení různých výhod. V každém případě se jednalo o morální odpad společnosti, který tyto svoje hodnoty předává svým potomkům až do současné doby. Důsledky tohoto vývoje můžete vidět dnes a denně všude kolem sebe. Z tohoto důvodu je většina našich občanů schopná a ochotná kolaborovat s každým, kdo je momentálně u moci. Proto se dnes také může zpochybňovat náš slovanský původ.

Ze životopisu obou bratrů zcela jasně vyplývá, že se v žádném případě nejednalo o žádné mecenáše Slovanů. Z jejich působení je jasné, že jim šlo pouze o šíření křesťanského vyznání a hodnot všude, kde se jenom dalo. Pouze jejich zásluhou se do našeho životního prostoru dostalo vyznávání západních životních hodnot. Tento přístup se vyvíjí až do dnešní doby.

V čem tedy spočívá přínos těchto dvou bratrů? Co udělali přínosného pro naše předky? Jsou tedy hodni toho, abychom je na našem území uctívali a stavěli jim sochy? Ano, pro byzantskou, později římskou a dnes vatikánskou církev odvedli značný kus práce. Proto je jejich oslavování z těchto míst zcela přirozené. Tedy opět ono známé, historii píší vítězové. Co z těchto informací znají ti, kteří tyto věrozvěsty oslavují? Z uvedených důvodů jsme se stali porobeným národem bez možnosti dalšího svébytného rozvoje.