Velká Morava
Lokalita Mikulčice
Aktuální stav – jaro 2018
Při letošní jarní návštěvě Velkomoravského hradiště v Mikulčicích jsem se zajímal zejména o aktuální stav a rozdíly oproti mé předcházející návštěvě. Hlavní objekt výstaviště i přes svůj rezavý plášť působí v krajině docela dobrým dojmem. Vyhlídková věž se svými schody je atrakcí zejména pro děti.
Na vyhlídkové věži je samozřejmě nainstalováno bdělé oko kamery, které nepřetržitě bdí nad bezpečím návštěvníků. Jiné vysvětlení nemám, protože mi není známo, že by v historii památníku došlo v jeho prostorách k nějakým vandalským projevům.
Tak jako všude jinde, i zde musí být zločinci pod trvalou kamerovou kontrolou. Výmluvné je na tom to, že tato kamera je namířena na sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Vedení památníku má zřejmě obavy, že by mohli ve své dřívější misijní činnosti na našem území pokračovat.
Na louce jsou na některých místech k vidění nově zatlučené kolíky. Podle všeho se můžeme i v letošním roce těšit na nový terénní výzkum. Doufejme, že archeologové budou mít při výběru jeho lokality šťastnější ruku než v loňském roce. Při rozhovoru s manažerem památníku jsem se dozvěděl, že při loňských výkopech archeologové nenašli nic mimořádného. Potvrdili pouze svoje původní předpoklady o pokračování zdi v dané lokalitě. Při výkopech v nekropoli v prostorách lesa odkryli jeden hrob, ve kterém byla nalezena kostra s mečem.
Místo loňského průzkumu není na první pohled ani patrné. Archeologům se podařilo svoji činnost skrýt opravdu dokonale. Konkrétní prostor je patrný pouze podle odlišného druhu vysazené trávy. Kéž by takto po sobě dokázal uklidit každý.
Zvlášť jsem se zajímal o trvanlivost terénních úprav, které v prostorách lokality proběhly před několika lety. Všechny provedené úpravy vypadají dobře, až na vodní příkopy. Jejich zvýraznění uschlou trávou mi přijde dost nepatřičné. Skutečný vodní příkop by byl sice náročnější a stál by víc peněz, ale udělal by rozhodně víc parády. Nemluvě o možnosti dalších atrakcí, například v podobě projížďky na lodičkách a podobně.
Vzhledem k termínu mé návštěvy a skutečnosti, že ještě nebyla pokosena tráva, byly na rozlehlých loukách k vidění zcela zřetelné kruhy bujné vegetace. Tentokrát to nebyly poválené kruhy v obilí, ale kruhy bujné trávy na louce. Ty pochopitelně vzbudily můj zájem, a tak jsem provedl jejich energetický průzkum. Tyto kruhy ohraničují prostory s výraznými energetickými zdroji, které mají charakter kosmické energie. Ta je tak silná, že jsem se v jejich středu nemohl delší dobu zdržovat. Tah směrem nahoru byl tak silný, že se mi začala točit hlava a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Dle mého názoru by určitě stálo za to tato místa důkladněji prozkoumat nejen po energetické, ale i po archeologické stránce. Nepochybuji totiž o tom, že naši předkové o těchto energetických zdrojích věděli a že je odpovídajícím způsobem využívali. Tyto energetické zdroje jsou totiž intenzivnější než ty, které jsme našli uvnitř staveb kostelů.
Když už jsem byl při zkoumání energií, podíval jsem se i na objekty „křtitelnic“. V obou zkoumaných případech jsem v jejich prostoru nalezl velmi silné energetické zdroje, které v těchto případech mají charakter zemské energie. Při vstoupení do prostoru „křtitelnice“ jsem pociťoval tak intenzivní energie, že mi nohy přímo zarůstaly do země. Vzhledem k tomu, že jsem byl na výpravě sám, tak jsem neriskoval nějaký problém a raději z nich rychle vystoupil ven. Když budete mít možnost, můžete svoji citlivost na energie v těchto prostorách sami vyzkoušet.
Závěr své výpravy jsem věnoval návštěvě přilehlého lužního lesa, který se rozkládá směrem k řece Moravě. Po pravdě řečeno to nebyl moc příjemný pohled. Zejména pro nás, kteří si pamatujeme skutečný, věčně podmáčený lužní les, do jehož tůní jsme po záplavách chodili na ryby. Regulace Moravy způsobila úplné vyschnutí tohoto lesa. Vyschla i řečiště dřív trvale zavodněných ramen. Stromy zvyklé na dostatek vláhy usychají a veškeré rostlinstvo mění svůj charakter.
Zřejmě ale bude všechno v pořádku, protože stav spodní vody je díky vrtům pod kontrolou. Pro návštěvníky památníku to ale má i pozitivní dopad. Dle tvrzení manažera památníku v loňském roce nebylo po komárech vidu ani slechu. Z vlastní zkušenosti vím, že jich tam bylo v minulosti tolik, že vás jejich černá mračna dokázala z těchto prostorů velmi rychle a spolehlivě vyhnat.
Pod kontrolou je nejen stav spodní vody, ale i obydlí místních opeřenců. Není nad důslednost.
Malé pohlazení po duši mi přinesl pohled na poněkud vylepšenou verzi označení přírodní rezervace. Když už ne lépe, tak alespoň takto.
Pokud se na návštěvu této lokality vypravíte, můžete počítat se slušně zásobeným občerstvením, čepovaným pivem, kvalitní kávou a třeba medovníkem. Toto občerstvení ale není součástí památníku a jeho stavební stav poněkud kontrastuje s architekturou staveb památníku. Při projektování památníku se na důstojné občerstvení totiž nemyslelo. To je omezeno na dva nápojové automaty ve vestibulu hlavní budovy. Jste-li ze Slovenska a nemáte sebou tvrdou českou korunu, narazíte na zásadní problém. V památníku není možno platit kartou, ani eurem. Vzhledem k těsné blízkosti hranice se Slovenskem to považuji za zásadní nedostatek, který by bylo vhodné co nejdříve odstranit.
Pokud si k návštěvě vyberete pěkný letní den, můžete v prostorách památníku strávit s celou rodinou příjemné chvíle.