Den za Moravu

V sobotu  3.října 2015 v  Brně na  Moravském náměstí pořádal spolek Moravská národní obec jubilejní 10. ročník Dne za Moravu. Pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška se akce konala při příležitosti 1193 let od první písemné zmínky o Moravanech, 605 let od zvolení moravského markraběte Jošta římským králem a 30 let od vzniku spolku.

Pohled na scházející se účastníky akce.

Mimo moravských patriotů se akce zúčastnila Cimbálová muzika Musica Moravica z Valtic, Národopisný soubor Orelská chasa vod Pozořic, Slovácké sdružení Lanštorfčané z Ladné, Stárky z Újezdu u Brna, 1.Moravský pěší pluk „Kaiser“, Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana a zástupci Tělocvičné jednoty Sokol Telnice.

Moravská vlajka.

Program Dne za Moravu byl následující:

10,00 – 11,00 – Pietní shromáždění u hrobu markraběte Jošta v kostele sv.Tomáše.

11,00 – 12,30 - Výroční průvod Moravanů centrem města, který vyšel od kostela sv. Tomáše, se zastaveními na Náměstí svobody a Radniční ulici.

12,30 – 13,00 – Moravské fórum a burza moravik před Místodržitelským palácem na Moravském náměstí.

 

O dobrou a veselou náladu se postaral folklorní soubor.

Celá akce proběhla za příznivého počasí a o to víc působila tragikomickým dojmem. Vzhledem k významnosti akce na ní byla malá účast, odhaduji kolem dvou set účastníků. Toto bych připsal na vrub nedostatečné prezentaci ze strany organizátorů, kterým na druhou stranu přináleží uznání, že tuto akci vůbec zorganizovali. Sám jsem se o akci dozvěděl po známosti, protože v oficiálních informačních kanálech o ní nebyla nikde ani zmínka. Tyto rádoby moravské sdělovací prostředky však velmi ochotně informují o jakékoli jiné akci. Na to, jestli to bylo politickým rázem akce, si každý odpovězte sám. Když si uvědomíme, kolik folklorních souborů na Moravě existuje a kolik obecních úřadů se k moravskému cítění hlásí, je účast opravdu velmi nízká. Vždyť jenom v letošním roce se k moravské otázce přihlásilo 1118 radnic, kde vyvěsili Moravskou vlajku. Tato nízká účast celou akci degradovala z celomoravského významu na folklorní akci místní úrovně. Tuto skutečnost podtrhuje například i srovnání s honosnými dožínkami v Kroměříži.

                               

Slušivé a vhodné blečení pro každý věk a každou příležitost.

Problém zřejmě bude v politickém charakteru celé akce. Tomu odpovídá například chování hejtmana Jihomoravského kraje, který se od ní na jednu stranu nemohl distancovat a na druhou stranu se jí ale nemohl ani zúčastnit. Je smutné, že pražské politické body pro něho mají větší hodnotu než politické body jeho jihomoravských voličů. Pokud by bylo zdůvodnění o časové zaneprázdněnosti pravdivé, dokázal by za sebe jistě poslat odpovídající náhradu a ne jenom omluvný dopis.

                   

Dobrou atmosféru navozovali hudebníci a zpěváci.

Obdobný stav byl v kostele sv. Tomáše, kdy církevní část zabezpečoval pouze místní jáhen a ne někdo z církevních hodnostářů diecéze. Z titulu své funkce má jáhen přeci jenom k problémům svých oveček blíž než církevní hodnostáři, jejichž postavení má politický charakter. Jinak však tato část akce měla patřičnou důstojnost. O úrovni všeobecného povědomí zúčastněných Moravanů však vypovídá třeba to, že většina z nich zřejmě nezná moravskou hymnu, nepostavila se při ní a zůstala spokojeně sedět.

Obřad v kostele a Moravská hymna.

Na celou akci z uctivé vzdálenosti dohlížela městská a později i státní policie. O dohledu všudypřítomných kamer a pozdějším vyhodnocování jejich záběrů si zřejmě nemusíme dělat žádné iluze. V tomto ohledu se naskýtá otázka, je-li to naše Moravská policie nebo spíš policie pražská. Pokud by to byla Moravská policie, očekával bych její místo spíš v řadách účastníků než dohlížitelů.

Dohlížející policie.

Za samostatnou zmínku stojí vystoupení 1. Moravského pěšího pluku „Kaiser“. Většina jeho příslušníků již zřejmě přežila ne jednu bitvu, o čem svědčil i jejich vzhled a rozvážné vystupování. Oproti tomu bylo jejich bubenické mládí plné elánu a jejich rázné bubnování při pochodu městem působilo až agresivně. Tento jejich projev by byl jistě schopen zahnat na ústup i mnohem početnějšího nepřítele.

1.Moravský pěší pluk „Kaiser“.

O předvedení kulturních tradic a veselou náladu se v různých částech akce postaral taneční folklorní soubor a mužský pěvecký sbor. V této souvislosti bylo zajímavé sledovat přihlížející Brňany, kteří v těchto vystoupeních evidentně viděli spíš nějakou atrakci než prezentaci svého vlastního folklóru. Tento stav potvrzuje můj letitý názor, že Brno je spíše jakousi malou Prahou než plnohodnotnou součástí a správním městem Moravy. Zato údiv u přihlížejících Arabů byl na místě a zcela oprávněný. Domnívám se, že si v této souvislosti musíme uvědomit, že se nejedná pouze o setkání, ale přímo o střet zcela odlišných kultur. Přitom nelze pochybovat o vitalitě arabské kultury. V tomto střetu s laxním přístupem k vlastní kultuře a historii nemůžeme v žádném případě obstát. Pokud chceme jako Moravané přežít a předat tuto možnost i našim potomkům, je zapotřebí stávající vztah ke své národnosti, její historii a tradicím diametrálně změnit. V opačném případě se můžeme dožít toho, že nakonec budeme rádi, pokud místo do kostela budeme mít možnost chodit do muslimské mešity.

Při pohledu na přihlížející muslimy si můžeme položit otázku, "opravdu chceme takové Moravany?".

Z politického vystoupení představitelů zúčastněných hnutí a spolků stojí za zmínku zejména vystoupení prezidenta Moravského národního kongresu, který předestřel pro Moravu jako do budoucna nejvýhodnější řešení územní samosprávu a politickou nezávislost po vzoru Švýcarska. V tomto řešení nespatřuji nic nacionalistického ani konfrontačního, stejně tak jako hlášení se ke svým historickým tradicím. Naopak v něm vidím zcela přirozené a nepopiratelné právo každého člověka, národnosti a národa na sebeurčení, na řízení a organizaci svých životů. Rozpaky a strach z toho, že se to někomu nebude líbit, zde nemají žádné místo. Pokud tomu někdo nevěří, stačí se zamyslet nad změnou pojmosloví, proč se státní správa nenápadně změnila na státní moc. Nejde při tom o pouhou formalitu nebo plané tlachání. O skutečném stavu a postavení Moravy nejlépe svědčí ekonomické ukazatele, které jsou sice veřejně dostupné, ale rozhodně ne volně publikované.

                           

Celou akci uzavřely nezbytné proslovy.

Za zamyšlení také stojí to, čím jsme si my, Svatoplukovi následovníci, zasloužili podmínky, ve kterých musíme žít. Každopádně doporučuji všem Moravanům, ale i ostatním národnostem žijícím na Moravě, se nad touto problematikou důkladně zamyslet a najít si k ní svůj vlastní postoj, který pak budeme moci společně projevit na příštím, jedenáctém Dnu za Moravu.

LLV – říjen 2015