Velká Morava

 

oblast Hodonínsko – lokalita Zbrod

 

Všeobecné informace

 

Lokalita se nachází mezi obcí Mutěnice a městem Hodonín na břehu říčky Kyjovky. Jedná se o rovinatý terén s písčitou půdou, využívaný k zemědělství jako pole nebo louky. Jeho část tvoří smíšený les. Jedná se o teplou, slunečnou oblast.

 

 

Umístění lokality je na mapce vyznačeno červeným obdélníkem.

 

O této poměrně nově objevené lokalitě toho není oficiálně mnoho známo. Proběhl na ní základní archeologický průzkum, který nic mimořádného neobjevil a její prostor byl uveden do původního stavu. V dnešní době dokonale splývá s okolní krajinou a ke škodě okolojdoucích na její existenci neupozorňuje ani žádná naučná tabule. Pokud o její existenci nevíte, určitě ji přejdete bez povšimnutí.

 

 

Na leteckém snímku se jedná o světlejší prostor nalevo od řeky Kyjovky, která svisle předěluje obrázek.

Informace od média

    Z uvedených důvodů jsme svoje informace mohli čerpat pouze prostřednictvím několika médií, která se po přenesení do minulosti navzájem doplňovala a upřesňovala. Jejich informace k této lokalitě byly následující:

Počátek osídlení tohoto prostoru se datuje přibližně do 6.-7. století n. l., kdy na místo přišel jeden mladý muž a začal hospodařit. Lidé žili prostý život odříznutí od okolního světa, ale i přes jarní záplavy a chudost lokality byli schopní být ve své obživě, zahrnující výnosy z obdělávání políček a chovu dobytku, soběstační. S hlavním tahem obchodní stezky, vedoucí kolem řeky Moravy, do styku příliš nepřicházeli.

 

V období Velké Moravy, přibližně v 9. století n. l., se v Mutěnicích, ve vzdálenosti přibližně 100-200 m od řeky Kyjovky, nacházel shluk dřevěných domků (v počtu přibližně mezi 8-10) s nízkým kamenným valem vymezujícím prostor osídlení. Kromě orné půdy zde nebylo nic, co by lidi nutilo ke shlukování svých obydlí, proto bylo osídlení spíše roztroušené (každý si postavil příbytek u kousku půdy, kterou obdělával). Okolí bylo velmi klidné, jakoby události světa šly mimo tento prostor a čas, nikomu ze zdejších obyvatel dění mimo jejich domov (vládní proměny apod.) nestálo za to, aby se jím zabýval. Lidé platili své desátky a snažili se, aby jejich jednání neupoutalo pozornost vrchnosti. Jednalo se o malou vesničku bez kostela a trvalého pohřebiště, která nehrála v rámci Velkomoravské říše významnější roli. Více života a obchodního ruchu, který přitahoval mladší jedince (oproti nudnému a jednotvárnému domovu), se vyskytovalo jižním směrem v okolí města Hodonín.

 

 

V době naší návštěvy lokalitu pokrývala kvetoucí louka se spoustou kvetoucích léčivek.

 

Největšího rozmachu, lze-li v tomto případě o něčem obdobném mluvit, se lokalita dočkala na přelomu 9. a 10. století, kdy zde žilo pár rodin, přibližně tedy 40-50 obyvatel. Místo bylo osídleno přibližně do 12.-13. století. Místním lidem stále více vadily pravidelné záplavy, které byly stále častější a rozsáhlejší a tak to postupně vzdávali (škody už začaly přesahovat únosnou mez) a přesouvali se směrem k Hodonínu. Dřevěné domky s kamennou podezdívkou se během několika málo desetiletí vpily do krajiny.

 

Život lidí plynul v poklidném, pomalém tempu, byl bezstarostnější a klidnější, přestože živobytí měli tvrdší. Místní dodržovali pohanské zvyklosti, vnitřně se obraceli k přírodním bůžkům, teprve na přelomu 11. a 12. století se zde začaly objevovat první náznaky křesťanství. První zmínky a dílčí informace se místní dozvídali od poutníků, kteří tudy procházeli a vyprávěli. Když poutníci odešli, obrátili se zpět ke svým starým zvyklostem. S příchodem křesťanství jako by na lidstvo padla deka, život, který si do té doby užívali, se pro ně nyní stal břemenem.

 

 

Řeka Kyjovka neztratila nic na své malebnosti a obdobně mohla vypadat v dobách Velké Moravy.

 

Nejbližší významnější centrum se nacházelo v nyní zastavěné části města Hodonín, kde kolem 9. století n. l. žilo několik tisíc lidí. Hlavním tahem, obchodní stezkou, byla spojnice sídlišť, kterou putovali obchodníci (kočovníci) ze severu-Ruska, Pobaltí- přes Vídeň dále na jih.

 

Z energetického hlediska se místo rovněž nejeví nijak zajímavým. První obyvatelé energetické zóny více cítili a uměli je udržovat, čímž drželi i vodu z řeky v určitých mezích a záplavy pro ně nebyly tolik osudové. Postupem času se začala tato schopnost vytrácet, lidé zapomínali umění předků a místo ztratilo svou kompaktnost. Což mělo mimo jiné za následek ničivější povodně, které dále narušovaly rozložení a působení energetických zón. Trvalo několik desítek let, než se vše opět urovnalo.

 

 

Na plánku jsou modře vyznačeny zdroje kosmické energie a červeně zdroj zemské ensergie.

 

Vzhledem k tomu, že lokalita nesplnila naše badatelské očekávání, rozhodli jsme se na zpáteční cestě zastavit v osvědčené lokalitě Mikulčic a zjistit, k jakým změnám v ní došlo od naší poslední návštěvy.

ŠB - říjen 2012