Velká Morava

 

Hradiště sv.Hyppolita (Znojmo)

část třetí

 

 

Poznatky z terénu
    Na internetu jsme se dočetli, že základy velkomoravského kostela sv. Hyppolita nalezneme mezi kostelem sv. Antonína a bránou, kterou se opouští historické jádro obce Hradiště. Minuli jsme kapli sv. Antonína i areál současného kostela sv. Hyppolita, dorazili k bráně, ale nenašli jsme nic, co by nasvědčovalo existenci velkomoravského kostela ani informaci, která by naznačovala jeho lokalizaci. Po několika marných pokusech jsme se rozhodli prozkoumat areál současného kostela sv. Hyppolita, abychom se tam pokusili získat informaci o hledaných základech. Díky jedné ochotné paní, která nás navedla na správnou cestu, jsme se dostali do areálu bývalého statku, kam, jak jsme později zjistili, je vstup zakázán.
    Pokud bychom se neřídili informacemi nalezenými na internetu, dorazili bychom pravděpodobně k velké informační tabuli u vstupu do objektu.

    Nicméně jsme byli úspěšní. Na místě, kde v minulosti stával kostelík sv. Hyppolita, je dnes z kamenů vyskládán jeho půdorys. Bohužel však v tomto místě byla o několik staletí později postavena hospodářská budova, která překrývá část půdorysu kostelíku. V jedné ze stodol jsou také k vidění archeologické vykopávky.

    Po průzkumu základů jsme zjistili zajímavé skutečnosti. V prostoru kostelíku jsme naměřili linie zemské i vesmírné energie, které se však nezdály příliš výrazné. Silnější bodový zdroj vesmírné energie jsme zaznamenali pouze u vstupu do kostela.

    Po zběžném průzkumu areálu statku a „výletu“ do historie místa, jsme se rozhodli navštívit slovanské pohřebiště, které bylo popsáno na informační tabuli. I zde jsme po delším hledání slavili úspěch a nakonec pohřebiště, které se nacházelo na zahradě nově postaveného domu, objevili. Zaujalo nás na něm zdánlivě ledabylé uspořádání jednotlivých hrobů.

Průzkum archeologů je omezen na lokalitu jednoho soukromého pozemku.

    Na zpáteční cestě jsme si ještě udělali krátké zastavení na místě, které nás zaujalo již z dálky. Táhla nás tam pouze zvědavost, ale po příchodu na místo jsme byli velmi překvapeni, jak silné energie tam působí. Byla jsem překvapena, jak důmyslně je místo uspořádáno, všechny prvky, které se zde vyskytovaly, nějakým způsobem poukazovaly na místa s nejsilnějšími zdroji energie.


Dojmy účastníků
    Naše výprava byla z mého pohledu úspěšná. Základy velkomoravského kostela jsme našli a mohli jsme tak provést tradiční průzkum lokality. Překvapujícím zjištěním pro mě byla skutečnost, že energie v půdorysu kostela byly slabší, než na místě za vesnicí, kam nás zavedla Luďkova zvědavost. Ani naše médium při dotazu, zda se v okolí nachází ještě další významná lokalita z pohledu energií, toto místo neoznačilo. Za cenný přínos považuji hlubší poznání mentality zdejších lidí, které nám zprostředkovalo naše médium. Díky němu jsme se také dozvěděli, jakou roli zde sehrála církev a jaký vztah měli zdejší lidé ke křesťanskému náboženství.
Jedná se o zajímavé místo zasazené do krásné krajiny. Jistě stojí za návštěvu.

SB – září 2009

    Tato lokalita na mne působila poněkud zvláštním dojmem. Cítil jsem zde poměrně dlouhou historii osídlení, ale také výrazně negativní roli katolické církve. Až do období před Velkou Moravou jsem vnímal místo velice pozitivně, kdy místní společenské uspořádání bylo přirozené, spontánní, založené na sousedské spolupráci. Jen tak mohli chudí místní obyvatelé přežít.
    Ovšem s příchodem katolické církve se tato přirozená hierarchie rozpadla tím, jak se církev sama postavila do jisté "nadřazenosti". Neformální společenské zřízení bylo nahrazeno formálním, opřené o církevní moc. Od tohoto okamžiku převažovaly z tohoto místa spíše negativní pocity.
    Celkově musím říci, že jsem měl dojem, že lokalita nebyla z tehdejší hlediska nijak zvláště významná. Také jsem měl pocit, že se význam i některých dalších známých velkomoravských sídlišť v tehdejší době přeceňuje, přestože se bezesporu jedná o významnou kapitolu naší historie.

RS – září 2009

Jeden z nově odkrytých hrobů.

    Čím déle se období Velké Moravy věnujeme, tím více získávám dojem, že naše představy o tomto historickém období jsou značně zkreslené. Díváme se na něj totiž pohledem dnešní kultury a společnosti. Na základě oficiálních informací lze usuzovat, že se této chyby nevyvarovávají ani profesionální archeologové. Tehdejší realita ale zřejmě byla naprosto jiná. S počtem navštívených velkomoravských lokalit narůstá i množství nezodpovězených otázek z tohoto období našich dějin. O každodenním životě prostých obyvatel si dokážeme udělat docela dobrou představu, ta je však v diametrálním rozporu s historickým významem Velké Moravy jako celku. Zřejmě bude zapotřebí nasměrovat naše úsilí poněkud odlišným směrem.
    Převážná většina navštívených lokalit měla jedno společné a tím je nedocenění historických památek a jejich velmi malá, někdy až téměř žádná prezentace. Většina z nich je zanedbaná a mnohé chátrají bez jakékoli údržby či péče. Pokud se velkomoravská problematika nehodila minulému režimu do jeho politického kontextu, v současnosti tomu evidentně není jinak. K tomuto stavu se připojil ještě faktor nedostatku peněz a finanční ziskovosti provozované památky, který je u artefaktů tohoto druhu v podstatě nulový. Obávám se, že pokud vše bude pokračovat dosavadním tempem, bude toto velké období našich dějin zapomenuto a nebudeme mít v krátké době ani co navštěvovat.

 

   

Doufejme, že tyto značky platí pouze pro objekt Hradiště a nebudou zanedlouho platit pro Velkou Moravu jako celek.

LLV – říjen 2009