Velká Morava

 

Hradiště sv.Hyppolita (Znojmo)

část druhá

 

Historie lokality

(získáno prostřednictvím média)

 

    První osídlení této lokality bylo přibližně kolem roku 4500 př. n. l.. První společné aktivity lidí, tedy již ne stavba samostatných staveb, ale budování vesnice, zde probíhají v 5. století n. l. V této době se zde nenachází žádné místo zasvěcené duchovním aktivitám.

    Na tomto místě se nachází pěkná živá vesnička, žijí zde pohané bez výraznější víry, neprobíhaly zde žádné obřady. Na přelomu 8. století přišli na toto místo první křesťané, kteří měli blíže snad k něčemu podobnému dnešní pravoslavné církvi. Tito lidé svou víru velmi prožívali a snažili se na ni obracet také ostatní obyvatele. Teprve po zbudování kostelíku se jim podařilo, aby část místních obyvatel jejich víru převzala. Budova kostela tedy není výsledkem přirozeného vývoje místních obyvatel.

 

 

Z původní výspy křesťanství toho v současnosti mnoho nezbylo.

 

    Místo, kde bude stát kostel, bylo zjeveno jednomu z pravoslavných kněží v modlitbě. Tito křesťané neměli tušení o energiích, pouze mu bylo ukázáno, že je to vhodné místo pro kostel a tak ho tam postavili. Konaly se zde pouze běžné obřady.

    Církev značně pozměnila život ve zdejší vesnici. Do příchodu křesťanů žili lidé vnitřně svobodný život, měli radost ze života, ale víra to vše spoutala, ubrala chování a myšlení lidí na spontánnosti, dala lidskému životu formální řád. Do příchodu církve neexistovala žádná hierarchie, fungovala zde samostatnost a současně spolupráce, teprve církev začala vytvářet umělou strukturu, přivlastnila si „moc a vládu“ nad místními obyvateli. Toto se zde odehrávalo v 9. -10. století n.l.

    V době výstavby kostela měla vesnice přibližně 250-300 obyvatel, ale poměrně rychle se rozrůstala, v krátké době dosáhla téměř 1000 obyvatel. Lidé se zde živili zemědělstvím, trochu obchodem, ale jen pro potřeby přežití. Stavbou kostelíku se to zde začalo hýbat. Nejprve zde byl pouze jeden kněz, ale pak za ním začali jezdit další. Bylo nutno postavit malou chýši, kde by příležitostné návštěvy mohly přespávat. Později zde vzniklo něco na způsob řádu, bydlelo zde více kněží. Kolem 10. století zaznamenává křesťanství na tomto území období rozkvětu, kněží zde budují klášterní zázemí.

 

 

Plánek současné situace v terénu. Modře jsou vyznačeny zdroje kosmické energie a červeně zdroj energie zemské.

    Nebýt církevních staveb a církevního života, VM by se zde ani příliš nepodepsala. VM znamenala pro zdejší vesnici rozmach církve, větší klid a menší ohrožení vesnice zvenku. V okolí nebylo žádné vojsko ani mocenské složky. Po vesnici byly rozsety převážně dřevěné stavby, které kopírovala políčka, postupně se zde formovalo centrum vesnice. Kamenné budovy zde začala budovat až církev, obyčejní lidí na kámen neměli, připadalo jim to zbytečné a těžké, navíc dřeva bylo všude dost. Z běžné vesnice se pomalu stávalo menší městečko.

    V období největšího rozkvětu VM bylo v okolí zájmové lokality jen několik málo vesniček, sem tam větší vesnice, některé mají církevní stavby, jiné ne, ale neexistuje žádný propastný rozdíl mezi sídly této doby. Větší byl až Mikulov, ale také to nebylo nic moc velkého. Tehdy nehrála takovou roli velikost či významnost sídla jako z dnešního pohledu. Více než pro místní obyvatele to mělo význam pro vládce. Běžným lidem to bylo jedno, kdo stojí nad nimi, všichni vládci se chovali stejně arogantně, těžili ze svých poddaných. Z lidí nejde cítit hrdost, nadšení, politika je nezajímala. Pro lidi bylo důležité, jestli mají to svoje políčko, klik mají odevzdat desátek, jestli jsou relativně v bezpečí a to je vše.

    Ze správního hlediska zde existovala různá panství, některá větší, jiná menší, drobná síť vesniček bez výrazného bodu. V běžném životě nebyl zánik VM příliš poznatelný. Znatelně zasáhl pouze církev, která se trochu stáhla do pozadí, netušila, co s ní bude. Po krátké době ale zjistila, že ústup byl zbytečný a začala se chovat ještě hůř. Na lidi působila svou arogancí, vztah mezi církví a lidmi byl na ostří nože, fungoval na bázi strachu a poslušnosti.

 

 

 Jeden z nemnohých nálezů v lokalitě Hradiště.

 

    Kostelík, o kterém zde byla zmínka, přestal církvi vyhovovat. Kněží budovali novější stavby a kostelík nechala být. Ten nakonec ve 13. -14. století zchátral, kamení z jeho zdiva lidé rozebrali. Církev už v této době nežila mezi lidmi, ale ve svých honosných sídlech a chrámech.

    Po duchovní stránce se významnější místa nacházejí směrem na Mikulčice, na jih směrem k Vídni a v Brně (v centru dnešního města, kolem Jakubského náměstí), dnes jsou však mnohé z těchto míst překryté vrstvami staletí, hluboko pod zemí.

 

                                                                                                   ŠB – říjen 2009