Projekt Velká Morava
Hradisko Pohansko - Poznatky
Pro základní průzkum lokality jsme použili virgule a kyvadlo. K našemu překvapení jsme tímto způsobem nezískali žádné zajímavé informace. Prostor archeologických nálezů se jevil bez jakýchkoliv významnějších energetických anomálií. Zjištěné hodnoty nevybočovaly s hodnotami zjistitelnými v běžném terénu.
Konkrétně se jednalo o dva objekty, historicky starší pohanské božiště a novější kostel. V současnosti oba prostory vypadají značně zanedbaně a je na nich patrný dlouhodobý nedostatek údržby. O jejich stavu se můžete přesvědčit na přiložených fotografiích.
Prostor původního božiště dnes poznáme pouze podle nepokosené trávy, několika mírných terénních nerovností a kamenů. Celý prostor je pak orámován poničeným drátěným ohradníkem.
Lokalita kostela dnes vypadá obdobně, snad pouze s tím
rozdílem, že nepokosená tráva ukrývá poněkud zchátralé kamenné základy stavby
kostela.
Na obrázku vidíte náčrtek kostela. V jeho půdorysu jsme
nalezli pouze jeden slabý bod zemské energie. Za povšimnutí stojí zejména jeho
nevhodné, zřejmě nahodilé, umístnění v půdorysu apsidy.
Nic z uvedeného rozhodně nestojí za shlédnutí, neřkuli za hlubší zájem. V celé lokalitě můžete nalézt ještě několik drobných staveb, „historických replik“, realizovaných v dřívějších dobách místními nadšenci. Jejich úroveň je však taková, že ji raději nebudeme komentovat.
Po tomto poněkud rozpačitém úvodu jsme přistoupili k pokračování průzkumu prostřednictvím našeho média, které se velmi snadno přeneslo do požadované doby a začalo s popisem tehdejší situace. K historickému dění v této lokalitě uvedlo médium následující informace, které pro vaši lepší představu uvádíme bez úprav.
První lidé se tu objevili v roce 720. Byla to malá skupina chudých lidí, kteří si na této louce (která dřív byla menší) postavili chatu. Více osídleno to tu bylo až kolem roku 800, lidé tu přibývali pomalu a postupně. Žila zde skupina asi 150 lidí. Tito lidé nebyli vlastníky půdy, jen jejími správci. Žili si tu svým prostým životem, byli celkem soběstační, většinu z toho co potřebovali, si vyrobili sami. Na osídlení v Mikulčicích neměli žádné vazby, ale věděli o této osadě. Navštěvovali ji pouze, když potřebovali něco k živobytí. Obchodovali spíše s projíždějícími obchodníky. Byli příliš chudí na to, aby mohli žít v Mikulčicích.
Duchovní život zde byl minimální, nějaké obřady se prováděly jen výjimečně. Hlavně to byly pohřby. Žili pohanským životem. Je tu jeden významnější zdroj energie, ale lidé si ho nevšímali.
Na kraji osady měli pohřebiště. Později postavili také malý kostelík, sloužící k rozloučení s mrtvými. Místo na stavbu kostela nijak speciálně nevybírali. Byli spíše pohané a kostel postavili spíše kvůli pochybnostem, než z pravé víry. Kostel byl spíše smutnou stavbou, než centrem společenského dění. V nejvyužívanějším období kostela se zde konaly občas bohoslužby, svatby, křty a pohřby. Člověk, který tyto ceremonie vykonával, nebyl ani farářem.
Byla tu dřevěná místnost, kde se vykonávaly pohanské rituály, spíše však oslavy. Tato místnost sloužila pouze k tomuto účelu.
Bohatší lidé tu měli svá obydlí, ale trvale zde nežili. Přijížděli sem účelově, například vybírat daně. Ozbrojené družiny zde také nepobývaly, tuto funkci plnili místní rolníci. Zdrojem obživy bylo zemědělství. Chovali krávy, vepře a husy, pěstovali obilí.
Největší rozmach toto sídliště zažilo kolem roku 900. V té době tu žilo 150 - 200 lidí. Bylo to jedno z mnoha sídlišť. Nebylo ničím významné. V roce 920 se tu objevila nemoc, na kterou hodně lidí zemřelo, a mnoho z těch, kteří přežili, odtud odešlo. Z osady se stalo temné místo, kterému se lidé vyhýbali a kde žila jen hrstka nejchudších.
Znovu bylo toto místo osídleno až o sto let později. V té době se zde nacházelo panství. Významnější sídliště v okolí se rozrůstala a později se stala městy.
Jak můžete sami posoudit, ani touto cestou jsme nezískali žádné zajímavé informace, které by nás motivovaly k dalšímu průzkumu této lokality.
IJ – prosinec 2005