Velká Morava 3
Dojmy z Kopčan

    Mimo oficiálních informací a praktických zjištění považujeme za důležité i osobní dojmy z navštívené lokality. V následujících řádcích se o ně s vámi podělíme. 

    Kostelík svaté Markéty Antiochijské se nachází na pěkném místě mezi poli, kousek od obce Kopčany, řeky Moravy a velkomoravského hradiště v Mikulčicích.
Průzkumem místního kostelíku a jeho blízkého okolí jsme došli k závěru, že se zde nenachází žádné významné energetické body. Na rozdíl od Mikulčic jde o lokalitu, která sloužila za doby Velké Moravy spíše k běžnému životu a nekonaly se zde žádné významnější duchovní aktivity. Ačkoli se z tohoto hlediska jedná o stavbu malého významu, působí pohled na kostelík velmi malebně a je to místo k výletům na kole jako stvořené.

IJ – srpen 2006

Vnitřní prostor kostela neskýtá zrovna malebný pohled.

    Okolí Kopčan mne od počátku oslovilo velice klidnou až tichou atmosférou. Přestože probíhala u kostelíku mše s poměrně hojným zastoupením nejen místních obyvatel, místo vyzařovalo něco, co budilo dojem, že se tu zastavil čas.

    Samotný průběh výletu do časů minulých byl velice příjemný. Přestože jsem vnímal místo jako oblast osídlení chudých vrstev obyvatelstva, dýchala z něho harmonie. Nebylo zde přebytku téměř v ničem. Místní lidé museli poslouchat pány. Ale díky tomu, že neměli nic, oč by vrchnost stála, žili tito lidé na okraji jejich zájmu.

    Ze života v Kopčanech jakoby dýchala svoboda. Nikoliv ta vnější, ale vnitřní. Ta, která se promítá v každodenních prostých záležitostech. Přesný opak dnešní společnosti, kdy máme na oko demokracii a svá lidská práva. V každodenním životě máme ale svobody čím dál tím méně. Ať už za to mohou dnešní konvence, uspěchaná doba, nutnost chodit do zaměstnání za účelem kupování dalších nezbytných vymožeností, televize nebo diktatura státní moci, projevující se prostřednictvím tisíců zákonů, nařízení a zákazů. Prostě vše, co nás nutí být poslušnými příslušníky stáda dnešní konzumní společnosti a vše, co nám brání naslouchat svému vnitřnímu já. Z dávného života v Kopčanech bylo cítit, že přes těžkou a nesvobodnou dobu žili lidé v běžném životě mnohem přírodnějším a přirozenějším způsobem.
    Lidé byli více sami sebou a vnitřně byli mnohem svobodnější. Uvědomil jsem si, jak mi je tento moment sympatický a dokonce jsem jim jejich dobu a styl života „záviděl“.

    Z historického hlediska mi daná lokalita nepřipadla podstatná, spíše odrážela prostý „nevýznamný“ život. Přesto mne silně oslovila a dojmy zůstaly poměrně dlouho živé.

RS – srpen 2006

Moderní pokus o vylepšení původního vzhledu kostela.

    Při příchodu do zkoumané lokality byl můj první dojem všudypřítomný klid a pohoda. Po této stránce se jednalo o velmi podobný vjem, jako tomu bylo v Mikulčicích. Rozdíl byl pouze v tom, že v tomto vjemu chyběla vznešenost Mikulčic, která je vytvářena nespočtem silných energetických bodů. Z atmosféry místa, kterou jsem navnímal, je patrné, že se zde v minulosti neudálo nic negativního a že toto místo bylo v minulosti příhodné k poklidnému životu a zůstalo tomu i doposud. Už jenom z této atmosféry bylo zcela patrné, že s blízkými Mikulčicemi nemělo nikdy nic společného.  

    Jedinou atrakcí je doposud stojící kostelík, který stojí za bližší zmínku. Tato památka zůstala stát do současnosti zřejmě pouze z důvodu své naprosté bezvýznamnosti. Nikdy v minulosti totiž nikomu nestálo za to, aby tuto stavbu zboural. Její význam byl omezen pouze na nejbližší okolí a osobně jsem dost zvědav na to, jestli se dnešním historikům podaří tuto skutečnost změnit. Za zmínku každopádně stojí i jeho moderní rekonstrukce, kterou rozhodně nepovažuji za příliš zdařilou. Počínaje necitlivým odhalením jeho zdí odkrytím okolního terénu, které značně změnilo jeho atmosféru i vzhled.

    Novodobé gotické „vylepšení“ vzhledu původních oken, o kterém se na informační tabuli dočtete nepravdivé informace, mají zřejmě tuto necitlivost zamaskovat. Popis uvádí, že se jednalo o historickou přestavbu, ke které došlo přirozenou modernizací v průběhu dějin. V této souvislosti je jistě zajímavé, že na stejné tabuli je vyfocen kostelík, na jehož štítě je uveden rok 1926. Na této fotografii, která musela vzniknout až po tomto datu, jsou však okna původní a po nějaké gotice na ní není ani památky. Z toho je patrné, že ne všem oficiálním informacím se dá věřit. Stejně tak podivným dojmem působí červená střecha z pálené křidlice, která svým stavem již po dvouletém položení svému sponzoru příliš dobrou reklamu nedělá. Kostelíku by rozhodně více slušela, když už ne originální, tak alespoň krytina z přírodního materiálu. Vnitřní stav kostelíku není třeba nijak zvlášť zmiňovat, je na něm prostě patrné, že se ani zde peněz nedostává.

    Obdobně rozpačitým dojmem působí archeologické vykopávky z roku 2004, kdy byly odkryty některé hroby v jeho těsné blízkosti. Nejsem si jist, zda tehdejší obyvatelé zrovna toužili, aby jejich ostatky několik let odpočívali přikryté pouze silážní plachtou. Každopádně to považuji za nevkusné a nedůstojné.

Pohled na zmodernizovaný bok kostela. V levém rohu je okraj odkrytých hrobů.

   Jako velké pozitivum spatřuji až neuvěřitelnou absenci jakékoli vandalské činnosti. Kostelík stojí opuštěn a zcela nezabezpečen uprostřed polí, jeho jedinou ostrahou je pouze atmosféra tohoto místa. Podle všeho je však tato atmosféra natolik silná, že se jako způsob ochrany jeví zcela postačující.

    V nedávné době jsem se v jednom časopise dočetl oficiální teorii našich renomovaných historiků, kteří jako jednu z hlavních příčin zániku Velkomoravské říše uvádějí rozsáhlé záplavy. Stoupencům této teorie bych rozhodně návštěvu tohoto kostelíku, který stojí na písčité rovině několik set metrů od řeky Moravy, vřele doporučil. Rozhodně by neškodilo, kdyby se při formulování svých teorií více drželi selského rozumu a nechali se méně ovlivňovat vrtochy současného počasí.

Pohled od kostela ve směru na blízkou lokalitu Mikulčic.   

    I když jsme svým průzkumem nic zajímavého nezjistili, máme alespoň jasno, že se jedná o další, z duchovního hlediska zcela bezvýznamnou, lokalitu, která i přes svou bezprostřední blízkost neměla k Mikulčicím žádný konkrétní vztah.

LLV – srpen 2006