/************************************NADPIS***********************************/>
/************************************TEXT***********************************/>
Po příjezdu na místo naší
výpravy jsme zjistili, že kostelík je i v současné době po
náboženské stránce živý. V dopoledních hodinách se k němu konala
místní pouť, které se zúčastnilo několik desítek lidí. Vzhledem
k tomu, že nás tento náboženský obřad příliš nezajímal, věnovali
jsme se v této době průzkumu okolní lokality.
V okolí kostelíku jsme nenašli žádné energeticky aktivní
body, které by stály za bližší prozkoumání. Proto jsme se zaměřili
na získávání informací o této lokalitě prostřednictvím média, které
se bez problémů přeneslo do zájmového období. K historickému dění
v této lokalitě uvedlo médium následující informace.
Na čelním pohledu jsou patrné terénní úpravy okolo kostela, stejně tak jako
stavební improvizace památkářů v prostoru jeho vstupní části.
Celkově je to oblast hustěji osídlena, jsou zde volně
rozprostřené chalupy, které tvoří místy menší shluky, ale netvoří hradiště nebo
vesnici. Chalupy jsou dřevěné, mají kamenný základ asi 6x4 metry, jsou hodně
jednoduché, střechy jsou z přírodního materiálu. Kolem je spousta políček
velkých asi 30x50 metrů. Kamenných staveb zde mnoho není, protože obyvatelé jsou
chudí. Kameny ke stavbě základů sbírají v okolí, často rozebírají staré stavby a
kameny znovu použijí.
Půda je zde úrodná, úroda je částečně ničena záplavami, proti
kterým se brání vytvářením asi půl metru vysokých hrází. Pěstují hlavně obilí,
dále pak kukuřici, řepu, mák. Úroda bývá dobrá, ale velkou část musí odevzdávat
pánům a církvi. Panstvo zde nežije. Jsou zde hodně chudí lidé, ale pokud
odvádějí, co mají, je jim dán dostatečný prostor k žití a svoboda.
Jsou zde i zalesněné oblasti, ale není jich mnoho. Řeka
Morava neteče v jednom korytě, je tu hodně toků a drobných potůčků.
S Mikulčickým hradiskem zdejší obyvatelé moc do styku
nepřicházejí. Pouze tam dodávají část úrody. Spojení je zajištěno dřevěným,
čtyři metry širokým mostem přes řeku, která je zde poměrně mělká, její hloubka
je asi jeden metr.
Místní obyvatelé se živí převážně zemědělstvím a chovem
domácích zvířat. Rybaření a lov zvěře zde nejsou povoleny a jsou přísně
trestány.
Obyvatelstvo je zde původní, není zde velká migrace. Většina
obyvatel je věřících, jsou křesťané s prvky pravoslavné církve. Víra je zde
hodně podporovaná, protože pomáhá udržet pořádek. Pohřby se odehrávají
v tichosti a není zde žádné větší pohřebiště. Svatby a křty se konají přímo
v chalupách, za účasti místního pastora.
Větší slavnosti se dělají v kostele. Slavnosti jsou spojené
hlavně se sklizní úrody a vánocemi. Významnější obřady a rituály se zde
nekonají, protože místní obyvatelé se o tyto věci nezajímají.
Pokud je potřeba, přepravují se na vozech s koňmi, většinou
jen na kratší vzdálenosti 5 – 10 km. Pravidelně nikam nejezdí, protože jsou
úplně soběstační, pouze občas potřebují přepravit úrodu.
Kamenný dvorec panstva leží několik kilometrů odtud
jihovýchodním směrem na cestě, která vede přes dnešní Maďarsko dál na jih a
východ.
Zánik Velké Moravy se běžných lidí moc nedotýká. Žijí stále podobným způsobem
života, občas přijde vojsko, sebere vše, co je tu k jídlu, ale vzhledem
k chudobě místních toho moc není.
Protože se život koncentruje v místech, kde vzkvétají řemesla a výroba, což zde není, lidé z chaloupek postupně odcházejí a toto sídliště se postupně vylidňuje.
Z levého boku působí kostel věrohodným dojmem, rušivým prvkem je pouze jeho
novodobá střecha.
Kostel byl postaven v první polovině devátého století na
místě, které bylo pro tuto stavbu panstvem vyčleněno. Je postaven z kamene
slepeného hlínou, podobá se hodně tomu, jak vypadá dnes, je pouze přírodněji
udělaný a má jinou střechu. Kolem kostela je rozseto pár chalup a vede k němu
cesta. Slouží místním lidem, kteří ho postavili, jako modlitebna. Jednou týdně
se tu konají mše, které vykonává místní pastor.
Čtvercová apsida ukazuje dobový styl a zvýrazňuje stavební asymetrii kostela.
Ani tímto způsobem jsme tedy žádné zajímavé informace nezískali. Ukázalo se, že se i přes originální dochovanou velkomoravskou památku jednalo o zcela bezvýznamnou lokalitu, která k nedalekým Mikulčicím neměla žádný vztah.
IJ - červenec 2006
/************************************TEXT_KONEC***********************************/>