Projekt Velká Morava - závěr

    Na závěr uvedeme některé dojmy, individuální závěry a poznatky jednotlivých členů, na které se nedostalo v předcházejících částech.
Hned při příjezdu do lokality Mikulčice jsem si prvně povšimla zvláštní krásy tohoto místa; vnímala jsem pocit jakéhosi zklidnění a úcty. Velmi zvláštní a těžko popsatelný pro mě byl pocit při procházení se po základech kostelů a významných místech „kudy kráčela historie“. Díky virguli a kyvadélku, se kterými jsem pracovala poprvé, jsem pochopila kde se tento pocit bere. Toto místo je nabité energií, kterou jsem cítila a je nasycené zvláštní atmosférou. Překvapilo mě, jak rychle a lehce je naše médium schopné získat chybějící informace týkající se účelu staveb a osvětlit některé nejasnosti naší historie.

IJ -12.12.2004

    Místo hradiště na mne působilo velice zvláštně. Dýchal na mě zajímavý klid a život zároveň. Bezpečí a ohrožení. Je velice obtížné to vyjádřit slovně. Pocity se navzájem mísily. Atmosféra mne ihned vtáhla a nedělalo mi větších potíží se s místem ztotožnit i když pouze jako vnější pozorovatel. Je nutné zdůraznit, že jsem nikdy nepatřil mezi milovníky historie a tudíž mé povrchní znalosti o Velké Moravě, jenž jsem kdysi získal ve škole, již dávno vzaly za své.
    Dá se tedy říci, že jsem do experimentu vstupoval s "prázdnou hlavou". Bylo to pravděpodobně výhodou, neboť jsem nebyl svázán oficiální verzí. Na druhou stranu osobní nezainteresovanost a pozice pouhého pozorovatele mi neumožnila "zcela propadnout dění". Proto beru tento experiment jako zajímavý alternativní pohled na mikulčické hradiště a ačkoliv některé informace jsem vnímal velice silně a přesvědčivě, rozhodně nemíním tyto prožitky nekriticky prosazovat jako jedině správné. Dalším faktorem, jejž je nutné mít na paměti je skutečnost, že krátká akce neumožňuje zmapovat dění za několik staletí; jedná se spíše o drobné vhledy do některých izolovaných historických okamžiků. Zcela jistě by bylo zajímavé, porovnat moje zážitky se zážitky někoho jiného, který by postoupil stejný experiment.

RS 12.12.2004

    Ke vnímání energie člověk nepotřebuje žádné složité pomůcky či přístroje. Většina z nás dokáže energii vnímat prostě přímo z jejího zdroje. Tak tomu bylo i v lokalitě Mikulčic. Uvedený způsob je intuitivní a proto jej lze jen velmi těžce prezentovat. Pro nás znamenal, že jsme se v praxi uchýlili k diagnostickým berličkám v podobě virgulí a kyvadel. Tento přístup se nám při naší práci plně osvědčil.

    V praxi se ukázalo, že všem se dobře dařila práce s virgulí. Byly tak vyhledány konkrétní anomálie v terénu. Jejich odhalení však ještě nic nevypovídalo o jejich charakteru. Anomálie znamenaly jen jakousi odchylku, nic víc. Mohlo se jednat o významný energetický zdroj stejně dobře, jako pouze o zbytky základů. Charakter těchto anomálií byl proto následně určován kyvadlem.
    Při práci s kyvadlem se ukázaly významné rozdíly. Místa se zdrojem kosmické energie byla v našem případě detekována pravotočivým pohybem kyvadla a místa se zdrojem zemské energie otáčením levotočivým. Převážná většina zdrojů se ukázala jako velmi silná. Rovněž tak mimořádnou se ukázala jejich koncentrace na poměrně velmi malém prostoru. Lze tak vysvětlit i vzpomenutý celkový povznášející pocit z celé lokality. Anomáliím bez energetického původu jsme dále nevěnovali pozornost.
    Za zmínku jistě stojí i naprostá geometrická přesnost umístnění energetických zdrojů ve vztahu k souvisícím stavbám. Pro „věřící“ je to potvrzením, že naši předkové měli v této oblasti značné znalosti. Pro „nevěřící“ by to mohlo být alespoň námětem k zamyšlení, zda všechno může být třeba i jinak, než se doposud domnívají.
    Kromě prostoru jednotlivých objektů jsme namátkově zkoumali i volný terén. Zde jsme však až na výjimky nenašli žádné silnější energetické zdroje.

    Velmi obtížně lze také popsat atmosféru, která se na nás přenášela z dávné minulosti. Pro toho, kdo tuto problematiku zná, je pokus o její popis zbytečný; kdo tuto situaci nezažil, ten stejně jen těžko pochopí, o čem je řeč. Proto jsme se omezili pouze na věcný popis. Je zřejmé, že tento popis je bohužel citelně ochuzen o nesdělitelný pocit autentičnosti, který jsme při své práci prožívali.
    Získávání informací z minulosti našemu médiu nečinilo žádné problémy. Rozdíly se objevovaly pouze v jednotlivých oblastech. Jako nejsnadnější se ukázalo získávat informace, týkající se konkrétního účelu staveb. Zde se médium přeneslo do doby aktivního fungování dané stavby, kde mělo možnost získat bezprostřední informace. Tento způsob se ukázal velmi efektivní a jistě by se osvědčil i při provádění nových vykopávek. Za zmínku v této oblasti stojí zejména prověření informace o silném energetickém zdroji, který nebyl nikdy zastavěn žádnou stavbou. Tento zdroj byl následně opravdu na vzdálenější části louky nalezen. Další místo se základy doposud neobjevené svatyně se nám v hlouby lužního lesa nechtělo hledat. Vzhledem k tomu, že samotné médium nemělo k dané lokalitě, ani období žádnou osobní vazbu, a že jsme nenavázali žádný konkrétní kontakt s nikým, kdo zde v dávné době žil, bylo získávání všeobecných informací mnohem povrchnější. Podrobnější informace by bylo možno získat prostřednictvím rozhovoru s někým, kdo v té době a lokalitě skutečně žil. I když tento způsob je možný, pro nedostatek času jsme k němu nepřistoupili. Přes uvedená omezení však platí, že informace, které jsme získali, není možno brát na lehkou váhu.

    Domnívám se, že s dosaženými výsledky můžeme být více než spokojeni. Poznatky, které jsme v rámci našeho projektu získali, se nám jeví pravděpodobnější a daleko věrohodnější než některá oficiální tvrzení historiků. Dosažené výsledky našeho zkoumání ukazují na značný duchovní význam Mikulčic i na mimořádnost této lokality.
    Není pochyb o tom, že lokalita Mikulčic by si zasloužila mnohem větší pozornosti, než jsme jí věnovali. Vzhledem k ukončenému terénnímu archeologickému výzkumu by však naše další práce byla víceméně samoúčelná. Všestranně přínosnější by jistě bylo pokračovat s tímto naším projektem v lokalitách, ve kterých terénní výzkum v současnosti probíhá.

    A pro milovníky historie jedna lahůdka nakonec. I přes oficiální tvrzení, že terénní výzkum v lokalitě byl ukončen a v dohledné době v něm nebude pokračováno, jsme objevili malé překvapení. V lokalitě, která se nazývá Trapíkov a nachází se nedaleko hradiště, jsme objevili značně omšelou maringotku s cedulí.

Mikulčice „Trapíkov“.
Terénní výzkum Archeologického ústavu AV ČR Brno.
Zkoumáno sídliště 9. století v nejbližším zemědělském zázemí velkomoravského hradu.

    Že by se snad začalo blýskat na lepší časy? Naděje má umírat poslední! 

 LLV - 12.12.2004