Zde na konci jeskyně je těžké říct, je-li noc, či ráno. A k čemu o tom
přemýšlet, když vše je dáno.
Je jen běžící čas a práce – moje první lidská inkarnace.
Slovo či názor snad podobá se zradě, jen práce a čas tě posunují dále v řadě.
Nic neschází, nic nepřebývá, k úvahám a náhledům nic nenutí, a tak to první a
poslední rozhodnutí, které mi teď zbývá,
je až na konci řady – rozhodnutí o smrti – nic to není, nic to nestojí a vážně
vůbec nebolí to.
Proto vážně nerozumím, čeho je mi najednou tak strašně, strašně líto …..
/************************************OBRAZEK_KONEC*******************************/>