Sféry

  

Když z nudy marnosti, zase jsi líná hledat příčiny a lék a zas jenom hladíš si staré rány výčitek, pak schválně - nahlídni dovnitř,
jak klíčovou dírkou do těch šrámů a děr, jak vlastně málo je tam černé prázdnoty a kolik je tam zvláštností a sfér.
Od teple bublajícího bahýnka tvé zemitě upatlané zlosti. K rozpínání křídel láskyplné blaženosti.
Kdo všechno bydlí v prostoru tvého těla a jeho zdech? Odkud a kam se vlastně bere dech?
Kterou svou částí vlastně sedíš na trůnu? Už rozumíš proč většinou tak sarkasticky zní sousloví " nasadit něčemu korunu" ?
A jak hmatatelně a dobře skrytá je autorita.