........ ani jsem se neohřála a zas mi někdo slunce stíní,

zas něco stín pochybnosti a mračno strachů zdvíhá?.....

Nade mne od obzoru k obzoru nasouvá se velká kniha.

Klesá, asi mne spolkne, asi rozdrtí mne její vážná starobylá tíha........

V jejím stínu odevzdaně ležím celá,

asi udělat bych něco měla.......

Tou myšlenkou jsem knihu otevřela........

Mrazí mne strachem i zvědavostí,

jako když od dveří od tajemné komnaty zmáčkneš kliku.

Listy jsou plné sloupců hesel a písmen jako ve slovníku.

Ale já prostě nic přečíst neumím, i kdybych sebevíc chtěla!

Tuhle příležitost jsem promarnila,

a kniha do tmy pode mnou zmizela a uletěla.