Zasvěcení

    V následujících řádcích vás seznámím se svými znalostmi a zkušenostmi v oblasti zasvěcení. Domnívám se, že jsem kompetentní se k této problematice vyjádřit už jenom proto, že jsem k jednomu takovému zasvěcení přišel svým spontánním vývojem, bez přičinění mistra v lidském těle. Byl to rozhodně úžasný prožitek, který si určitě budu moc dobře pamatovat celý život. Tak jsem se například se Shambhalou setkal mnoho let před tím, než se v našich krajích dostala do módy. Mimo toho jsem absolvoval několik zasvěcení od mistrů v různých liniích. Sám jsem pak také pár zájemců do některých linií zasvětil. Mimo těchto zkušeností z tohoto života jsem měl možnost v rámci regrese prožít několik minulých zasvěcení, včetně života, kdy zasvěcovat druhé bylo mým životním posláním.

    Zasvěcení není pouze jednorázovým, samoúčelným aktem, který je smyslem a cílem naší činnosti. Ve své podstatě to je pouze prostředek, který má za úkol dopomoci nám k rychlejšímu a efektivnějšímu pochopení a zvládnutí dané problematiky. Například stát se za všech okolností energeticky samostatnou bytostí, která svoji energii dokáže dle svojí potřeby libovolně využívat. Pak je pouze na nás, zda ji využijeme pro realizaci svých fyzických aktivit, udržování bdělé pozornosti, léčení, nebo energetickému dotování někoho jiného.

    Už z významu samotného slova je patrné, že se musí jednat o uvedení do něčeho, tajemného, co zasvěcovanému nebylo doposud známo. Pro získání vlastního zasvěcení musí adept splňovat základní předpoklady, bez jejichž naplnění by zasvěcení nebylo možné.

Výběr adeptů
    Pro rozpoznání vhodnosti adepta k zasvěcení musí zasvěcující mistr předem jeho vhodnost prověřit. Mimo specifických rysů jednotlivých zasvěcovaných linií v této oblasti platí následující zásady.

1. Adept musí projevit svoje rozhodnutí na fyzické rovině. V praxi to obnáší to, že musí mistra nějakým způsobem kontaktovat a na vlastní akt zasvěcení se fyzicky dostavit. Proto osobně vylučuji možnost zasvěcovat osoby, které osobně neznám na dálku bez vzájemného fyzického kontaktu.

2. Souhlas adepta musí být vydán na psychické, vědomé rovině. Ten je v praxi udělován v rámci realizace předcházejícího bodu. Toto rozhodnutí by měl udělat každý sám za sebe a zdůvodnění, že to dělám pro někoho jiného, třeba kvůli partnerovi. zde rozhodně neobstojí.

3. Dále je vyžadován souhlas na duchovní, nevědomé rovině. V této oblasti musí zasvěcení chtít duše adepta. Shodné stanovisko v uvedených třech oblastech vypovídá i o určitém, potřebném stupni dosažené celistvosti žadatele.

4. Mimo uvedené je zapotřebí se ještě informovat o tom, jestli je pro žadatele momentálně zasvěcení vhodné, nebo ne. Ani jeho duše totiž k této informaci nemusí mít přístup. Zasvěcením totiž můžeme snadno zkřížit karmické plány s danou osobou. Dopady takového činu se pak promítnou na karmě toho, kdo zasvěcuje.

5. U zasvěcování do jakékoli světelné linie je zapotřebí také prověřit, jak dalece jde daný adept cestou ke Světlu. Pokud by se nejednalo alespoň o 51%, mohlo by být v některých liniích zasvěcení kontraproduktivní a stav zasvěcovaného by mohlo ještě zhoršit.

Vlastní kompletní zasvěcení se musí skládat ze tří částí, které na sebe bezprostředně navazují.

1. Teoretický základ, který musí zasvěcovanému dát teoretická východiska, ze kterých zasvěcení vychází. Jedná se zejména o vznik, historii, vývoj a současný stav. Dále pak zákonitosti a principy, na kterých je daná oblast založena. Tato část obnáší získání teoretických znalostí, o kterých se v lepším případě adept přesvědčí vlastní zkušeností.
    V historii se jednalo o samostatné, často dlouhodobé přípravné období, které trvalo tak dlouho, než byl adept připraven absolvovat zasvěcovací obřad.

2. Vlastní obřad zasvěcení, který je obsahově totožný s iniciací. V této části se jedná o aktivaci doposud nevyužívaných schopností a dovedností. Toto je část, která se u nás v lepším případě realizuje. Bez ostatních dvou je však pro zasvěceného téměř bezcenná.
    V minulosti se jednalo o završení přípravného období, které mělo formu slavnostního přezkoušení a potvrzení dosažené úrovně.

3. Předání informací, co si s nově nabytými schopnostmi počít a jak je efektivně a bezpečně využívat. Dále pak postupy, jak se na nově nabyté úrovni udržet a co je zapotřebí udělat pro případné zasvěcení do vyšší úrovně. V této fázi musí dojít k uvedení teorie do praxe a k ukotvení nově nabytých schopností a dovedností. Z tohoto požadavku vychází minimálně ony tři měsíce, které zasvěcený potřebuje na jeho naplnění. Bez naplnění tohoto bodu nově nabyté schopnosti postupně odezní a zasvěcený je na tom pouze o něco lépe, než byl před samotným zasvěcením.
    V minulosti to bylo období praktického využívání dosažených schopností, které tvořilo základ pro další přípravné období potřebné pro zasvěcení do vyššího stupně.

Samotné cesty k zasvěcení mohou být dvě.

1. Přirozená cesta
    Je to cesta, kterou se k zasvěcení dostane člověk vlastní pílí a úsilím v dané oblasti. Po takto absolvovaném přípravném období, až je adept připraven, dochází ke spontánnímu zasvěcení, které vede mistr, kterým je příslušná jemnohmotná bytost. V průběhu tohoto zasvěcení jsou zasvěcovanému předávány i všechny potřebné informace, jak nově nabyté schopnosti používat v praxi. Tyto informace nejsou předávány pojmově, ale obsahově, čímž dochází k dokonalému pochopení problematiky a tím se automaticky stávají osobní zkušeností zasvěcovaného. Takto projevené úsilí a realizované zvýšení „kvalifikace“ je pak oceněno při kontaktu s jemnohmotnou bytostí vyšší úrovně. Tato forma zasvěcení není vzhledem k její náročnosti tak častá. Navíc zasvěcený jedinec se většinou takto dosaženým úspěchem nechlubí. Je to cesta „osamělého bojovníka“, který si na všechno musí přijít sám.

2. Prostřednictvím jiné osoby
    Při tomto způsobu realizuje všechny tři fáze zasvěcení mistr ve fyzickém těle. Od jeho úrovně se také odvíjí výběr adeptů a rozdílná úroveň zasvěcení, která je v našich podmínkách často omezena pouze na iniciaci, bez vysvětlení potřebné teorie a předání informací pro následnou praktickou činnost. I pokud jsou realizovány všechny tři potřebné fáze, jsou informace předávány prostřednictvím pojmů a nikoli obsahů, tím dochází ke zkreslení takto předávaných informací. Úroveň pochopení je v tomto případě přímo závislá na dosažené úrovně zasvěcovaného a na jeho schopnosti správně interpretovat předávané informace. Tento způsob zasvěcení ve většině případů nemotivuje k další aktivitě, ale pouze k přejímání předávaných informací a slepému následování mistra. Předávané poznání je ve většině případů opět degradováno úrovní zasvěceného, čímž postupně dochází k degradování úrovně celé předávané linie. Svoji úlohu zde sehrává i ego a finanční orientace každého zasvěcujícího mistra. Tímto způsobem pak v průběhu doby dochází k celkovému úpadku, tak jako je tomu například u Reiki.
    Pokud chceme tuto variantu realizovat a změnit její stávající stav, je zapotřebí zpřísnit výběr adeptů o zasvěcení. Rozhodně se nemohu ztotožnit s rozšířeným tvrzením, že v dnešní době je zasvěcení vhodné pro každého, kdo má o ně zájem. Dále zpřísnit požadavky a motivovat adepty o zasvěcení k vlastní aktivitě a iniciativě v dané oblasti. Tím docílit lepšího pochopení zasvěcované problematiky. Do vyšších stupňů pak zasvěcovat pouze ty, kteří na to opravdu mají a kteří prokáží potřebnou aktivitu, teoretické znalosti, zvládnutí předcházejícího stupně a praktické dovednosti při jeho používání.

Iniciace
Iniciace je samostatnou kapitolou, která se zasvěcením úzce souvisí. Samotná iniciace není nikdy plnohodnotnou náhradou zasvěcení, a to ani v oblasti otevření a zpřístupnění nových možností. Tyto se totiž bez patřičného obnovování a prohlubování postupně vytrácí. I po jejich degradaci jsou však tyto schopnosti větší než i u jedince, který iniciován nebyl.

V praxi se s ní můžeme poměrně často setkat, zejména v následujících případech:

1. Při rádoby zasvěcení, které proběhne bez první a třetí fáze. Tímto jsou stimulovány pouze nové schopnosti bez potřebných znalostí. Tento způsob je v rámci zasvěcení nepřípustný.

2. Na rozdíl od toho je iniciace vhodná v odůvodněných případech, jako je například dlouhodobé bezvědomí osoby, které chceme posílat energie, nebo u malých dětí, které ještě nemohou být zasvěceny. V tomto případě je zapotřebí mít vědomý souhlas zástupce dané osoby a duchovní souhlas iniciované osoby. Smyslem iniciace je v tomto případě zlepšení příjmu posílaných energií.

3. Spousta z nás již iniciováno je. Je to pozůstatek minulosti, kdy jsme absolvovali nějaká zasvěcení. Zasvěcení má totiž trvalý charakter a nekončí fyzickou smrtí jedince. Tou ve většině případů přicházíme pouze o potřebné teoretické znalosti a praktické dovednosti. Proto má někdo přirozeně lepší dispozice pro práci s energiemi i bez potřebných znalostí. Z uvedeného vyplývá i značná zodpovědnost za rozhodnutí nechat se do něčeho zasvětit. Přebíráme tím totiž zodpovědnost i za všechny svoje budoucí inkarnace.

    Otázku, jestli je vhodné se do něčeho nechat zasvětit, nebo ne, si musí zodpovědět každý sám za sebe na základě svých aktuálních pocitů k dané problematice.
    Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že pokud se zasvěcování provádí dobře a zodpovědně, je to velmi účinný prostředek na podporu osobního vývoje. Dokáže adepta připravit, pozvednout na vyšší úroveň a dále jej motivovat v dalším vývoji. Při dosažení mistrovského stupně pak završit jeho vývoj v dané oblasti. Pokud se však zasvěcení provádí nesprávně a nezodpovědně, tak může být jeho dopad přesně opačný. Proto doporučuji k této problematice přistupovat co nejzodpovědněji.

    Jak vidíte, tak činnost při zasvěcení není zdaleka tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Sám jsem se při zasvěcení v praxi setkal s tím, že zasvěcující mistr o zasvěcované linii vůbec nic nevěděl. Proto také pochybuji, že věděl cokoli o zasvěcování jako takovém. O tom, že nese osobní zodpovědnost za svoje žáky v dané oblasti a o tom, že v případě jejich zpronevěření se daným zásadám má možnost, ba dokonce povinnost zablokovat jejich aktivované schopnosti ani nemluvě. Jinak by totiž určitě nebyl ochoten přijmout karmické dopady, které si tímto neuváženým jednáním přivodí.
    Mohu vás přitom ujistit, že popsané kroky nejsou vůbec přehnanou důsledností, ale pouze základním nástinem problematiky zasvěcování.

    Pokud jste už byli do nějaké linie zasvěceni, nebo pokud jste někoho do něčeho zasvětili, tak si můžete snadno porovnat, jak takové zasvěcení má v minimálním rozsahu probíhat a jak to ve vaší praxi bylo. Pokud o nějaké zasvěcení máte zájem, může být pro vás popsaný postup vodítkem pro posouzení, jestli je ve vašem případě všechno v pořádku. Stejně tak vám popsaný postup pomůže pochopit, pokud vás mistr odmítne zasvětit, nebo jeho požadavky, které na vás klade.

LLV – duben 2010